Řecké paradigma

Řecko na první pohled skýtá řadu paralel s Českem. Obě země prodělaly bolestnou zkušenost s tyranií a obě země hned poté zamířily do „Evropy“. Řecko tam vstoupilo roku 1981 coby nejchudší člen tehdejší „desítky“, coby jakýsi její chvost. Pokud my rozšíříme nynější „patnáctku“, budeme v podobné situaci. Tento čtvrtek vyráží na oficiální návštěvu Řecka premiér Zeman s ministry Grégrem a Fenclem a s doprovodem podnikatelů. Přímo na místě tak budou moci posoudit, které česko-řecké paralely jsou opodstatněné či inspirativní a které naopak přitažené za vlasy.

Nejsme jako oni

Pouhý jeden rok trvala diktatura, která naučila Athéňany bát se vlastních tyranů více než cizích nepřátel. Ti z demokratických politiků, kteří unikli smrti, uprchli z Athén. Jenomže odhodlání těchto emigrantů je takové, že se už roku 403 př. n. l. vítězně vracejí, obnovují platnost demokratické ústavy a s velkorysostí, která se od té doby nepřestane ozývat, odmítnou myšlenku na spravedlivou pomstu za prolitou krev. Výjimkou však zůstane špička tyranie, výbor třiceti, vůdci hrůzovlády - těch se velkorysost netýká. „Nejsme jako oni“ znamená, že nejsme vrazi. Neznamená to, že nejsme schopni vrahy potrestat. Když se roku 1974 n. l. zhroutila vojenská junta v Athénách a demokraté se po návratu z emigrace ujali vlády a obnovili ústavu, nehledali mstu. Ale plukovníci odpovědní za sedm let diktatury stále, po šestadvaceti letech, sedí za mřížemi. Pokud jsou ještě naživu. My jsme bohužel…