Privatizace, miliardy a koryta

Pokud sledujeme nejnovější diskuse o novém uspořádání vlády, o duhové koalici čtyř parlamentních stran a dalších variantách, můžeme si to přebrat dvojím způsobem. Na jedné straně je možné si připomenout, že ODS při červencovém hlasování v parlamentu jednoznačně občanům oznámila, že vláda „škodí této zemi“. Kdo nemá rád schizofrenii a pokrytectví, ztratil tehdy ihned o politiku zájem. A ten se mu nevrátí nejméně do chvíle, než ODS přestane vládu držet u moci a garantovat její politickou sílu. Do té doby mu budou všechny úvahy o tuzemské politice připadat stejně zajímavé jako úvahy bývalých kremlologů o tom, kdo je v politbyru či špičkách KGB reformnější či mocnější, zda Suslov, nebo Andropov. Můžeme se ale také pokusit být k našim politikům vstřícnější a na kuloárové hemžení posledních týdnů se podívat jinak: vláda je špatná, slabá, a ještě ke všemu plná vnitřních rozbrojů. Hrozí nebezpečí, že nás nevezmou do Evropské unie, preference komunistů neblaze stoupají, ekonomika se potácí mezi krizí a stagnací. Je s tím třeba rychle něco dělat a vlastně bychom měli být Václavu Klausovi vděční, že se vzpamatoval, začal bít na poplach a jednat. Bylo by možné se spokojit s jedním nebo druhým pohledem, jen kdyby nebylo evidentní, že ve hře je také něco jiného a že prvotním impulzem hrátek posledních týdnů bylo především něco jiného.

Historická příležitost

Pozornosti politických komentátorů celkem pochopitelně ušlo, že bouři rozpoutal zájem důležitých…