Překvapivě dobrá situace

Může se Černá Hora stát ostrůvkem, z něhož se budou šířit demokratické hodnoty a národnostní tolerance do ostatních částí dnešní Jugoslávie? V Černé Hoře, pokud se týče respektování práv národnostních menšin, dnes vládne skutečně překvapivě dobrá situace. Při zběžném pohledu zde už totiž dávno měla vypuknout válka. Zkusme počítat. Černohorci netvoří ani dvě třetiny obyvatelstva a mnozí z nich se cítí potenciálně ohroženi pomalým, ale vytrvalým vzrůstem počtu ostatních národností v minulých desetiletích. Strach byl posílen příchodem desítek tisíc albánských uprchlíků z Kosova, což počet Albánců v republice náhle zčtyřnásobilo. Menšinové národnosti, především Muslimové a Albánci, se cítí ohroženy už jen tím, že jsou menšinové, poněvadž v Černé Hoře pochopitelně vládnou především Černohorci. V letech války v Chorvatsku a v Bosně zahájili srbští nacionalisté etnické čištění od Muslimů na severu země. Černohorci jsou navíc proslulí svou náklonností ke zbraním. Od Albánců a Muslimů je odděluje víra, na Balkáně tradiční dělítko (Černohorci jsou pravoslavní, Muslimové a Albánci vyznávají islám či katolictví). Začátkem devadesátých let Černohorci válčili s katolickými Chorvaty, těsné vazby je pojí s hercegovskými Srby, kteří s bosenskými Muslimy válčili čtyři a půl roku. Nyní jsou menšiny tichými spojenci černohorských nacionalistů (nebo vlastenců?) usilujících o nezávislost Černé Hory, čímž se střetávají se srbskými nacionalisty, usilujícími naopak o těsnější připoutání této…