Minulý týden ministři odhlasovali návrh státního rozpočtu na příští rok. Příjmy mají činit 594 miliardy korun a výdaje 634 miliardy. Návrh má velmi slabé politické krytí. Předkládá ho totiž menšinová jednobarevná vláda, která se může chlubit pouze 15% podporou obyvatel. Návrh - pokud bude vůbec schválen - jistě dozná v parlamentu velkých změn, především pak ve vnitřní struktuře. Nemusí to být tentokrát na škodu. Jde totiž o návrh sešitý narychlo, bez rozmyslu a v některých rysech je to předloha doslova křupanská a hrubiánská. Jaké jsou zcela přesně příjmy a výdaje rozpočtu, není úplně nejdůležitější. Koneckonců sám novopečený ministr financí se na tiskové konferenci nemohl dopočítat, jak k celkovým příjmům vůbec přišel. Důležitější je nemilý fakt, že rozpočet se nezbavil chronických nemocí, které se táhnou a zhoršují od počátku Klausových vlád, a k nimž se navíc přidaly nové nedostatky.
Dluhy porostou rychleji
Škrtat v rozpočtu a snižovat daně je dnes třeba, protože přerozdělování škrtí ekonomickou aktivitu. Jenomže šetřit se musí především prosazením systémových reforem. To vyplývá už z toho, že mandatorní výdaje (výdaje předepsané zákonem) činí téměř 60 % výdajů rozpočtových. Proto nelze oddalovat zásadní reformu penzí, která by zahájila přechod od jejich průběžného financování k tzv. fondovému modelu. Již dávno se nejedná pouze o model chilský, který se může zdát díky svému názvu poněkud exotický. Adoptovala ho již celá řada západoevropských…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
