Zatím jen sliby

Před téměř čtyřiceti lety byl Izrael ještě velmi mladou a idealistickou zemí. Nehrál významnou roli ve světové rodině demokratických států, neboť neměl ani suroviny, ani průmysl hodný toho jména. Nicméně korupce neexistovala, kriminalita byla minimální, muži, ženy i děti chodili v létě v šortkách a sandálech a stát vychovával své občany tak, aby se stali nejlepšími vojáky na světě, aby vždy, za všech okolností, byli schopni ubránit svou zemi obklopenou ze všech stran nepřítelem. Za této situace si první premiér David Ben-Gurion usmyslel, že Izrael si musí najít velkého a mocného spojence na demokratickém Západě. Protože mu byla svou kulturou nejbližší Francie, napřáhl svou pravici směrem k de Gaullovi a nabídl mu za přátelství Francie věrnost jedné z nejstarších civilizací na světě. A navíc lákavý byznys: Izrael chce vyzbrojit svou mladou armádu francouzskými zbraněmi.Přátelství odstartovalo, když Francouzi viděli, že se za zbraně platí v hotovosti a rychle. Peníze na tento účel pocházely z veřejných sbírek nejrůznějších světových organizací, jež sympatizovaly s mladým státem. Mladý Šimon Peres, tehdejší pravá ruka Ben-Guriona, trávil více času ve Francii než doma, neboť osobně dozíral na to, co Francouzi balili. Ale čím více Ben-Gurion usiloval o přátelství s de Gaullem, tím méně se o totéž snažil onen „velký muž“. Konečně však přišlo pozvání do Paříže. Hned první večer se Ben-Gurion ocitl vedle obdivovaného generála. De Gaulle s kamennou tváří poslouchal Ben-Gurionovy…