Stížnosti profesora Pánka

Úvahy ředitele prestižního historického ústavu Akademie věd ČR profesora Jaroslava Pánka adresované VIII. sjezdu českých historiků, který se bude konat v září 1999, byly již dvakrát zveřejněny (Český časopis historický č. 2/99 a Zpravodaj historického klubu č. 1/99). Pro případ, že by kolegové Pánkovým slovům na sjezdu bez výhrad tleskali, jsem se rozhodl zaznamenat, čím mne znepokojují.Pánek začíná sdělením, že čeští historici se zřídkakdy stali účastníky tak dramatického vývoje jako v posledních deseti letech. Zdá se mi, že je tomu naopak. Čeští historici zažili v tomto století velké změny již několikrát, jsou jimi unaveni, nedůvěřují jim a těžce se s nimi vyrovnávají. Šlo jim to lépe, řekněme, po roce 1918 než po roce 1989. Domnívám se, že i Pánkovy úvahy jsou touto únavou trochu poznamenány. Trápí ho například „informační zahlcenost“ nebo „vizualizace vjemů“, také „deemocionalizace historických prožitků“ i „radikální proměna až úplná destrukce vnímaného prostředí“, k níž patří také „necitelné industrializační či komerční zásahy“. Takové pojmy patří do slovníku módních sociologů, politologů nebo i řadových politiků, kteří se domnívají, že svět od nich nutně vyžaduje vyjádření o svém současném stavu.Spíš než o Pánkovy vlastní názory tu jde o běžné stížnosti intelektuálů, již dlouho opakované v různých obměnách. První z nich, tedy informační zahlcenost, platí nejen pro historiky; všichni se s ní již léta vyrovnáváme, jak nejlépe umíme. Dá se k tomu dodat jen to, že je…