Slovo „investice“ má pro mnohé politiky a ekonomy až magickou přitažlivost. Politikové milují rituály přestříhávání pásek u nově otevíraných projektů: dálnic, elektráren, průmyslových celků. Při těchto příležitostech se mohou prezentovat v roli starostlivých otců národa, kterým leží na srdci jeho budoucí prosperita.Ekonomové a investiční analytici milují investice snad ještě více než politikové. Ekonomové považují za nezdravé, jsou-li platy státních zaměstnanců či výdaje spojené s fungováním státních institucí a na údržbu veřejné infrastruktury financovány na dluh - pomocí schodku státního rozpočtu. Naproti tomu bývají často velmi tolerantní, jde-li o dluhové financování investičních projektů.
Geniální ekonomové versus selský rozum
Jeden z ekonomických argumentů pro veřejné investice spočívá v myšlence tzv. Kahn-Keynesova multiplikátoru. Podle ní jsou investice prospěšné hned dvakrát. Především poskytují obživu dělníkům, kteří na stavbě přímo pracují. Ti utratí svoji mzdu u obchodníků, od nichž peníze putují k výrobcům potravin a spotřebního zboží, a tak dále - prostředky z veřejného projektu roztáčejí soukolí ekonomiky a šíří blaho napříč celým národem. John Maynard Keynes (považovaný Milošem Zemanem za největšího ekonoma všech dob) dokonce tvrdil, že by stačilo naplnit prázdné láhve bankovkami, uložit je do opuštěných dolů, zasypat odpadky a nechat soukromé firmy, aby se zabývaly jejich dobýváním. Jiný ekonom keynesovského směru dával za…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu