Filmové ostrovy dějin

Karlovarský filmový festival je pro české publikum vzácnou příležitostí, jak zahlédnout alespoň obrysy stavu světové kinematografie. Také letošní ročník vytvořil mapu několika výrazných souostroví, podmíněných na jedné straně geograficky a historicky, na druhé straně ryze filmově, vztahem ke kompozici obrazu jako základní jednotce smyslu filmu.

Půl Greenawaye

Snaha o práci s filmovým obrazem, který je nadřazen řeči, se na festivalu projevila dvojím, zásadně opačným způsobem. Filmy postavené na obsahové a ikonografické plnosti záběru na festivalu zastupoval především velmi očekávaný snímek Osm a půl ženy Petera Greenawaye. Jakkoli je nový Greenawayův film pro režisérovy příznivce nepříjemným překvapením, jeho nezdaru nelze upřít teoretickou důležitost. Film Osm a půl ženy je novou podobou opakované autorovy kritiky dosavadních dějin filmu, které jsou prý pouhou „prehistorií“, pro niž je typické čekání na zrod skutečně filmového umění, osvobozeného od lineární stavby vyprávění. Greenaway však zatím nenašel jiný prostředek realizace své teoretické vize než návrat od filmové narace k velmi klasicky pojímané malbě a architektuře, promítnuté na plátno bez přidání dalších rozměrů. Výsledkem je pouhý sled výjevů, přehlídka údajných mužských fantazmat, redukujících předmět touhy na několik základních „typů ženy“ (čistá jeptiška, pasivní „východní“ žena, děvka, těhotná matka atd.), kterým chybí mnohotvárnost, a tím i přitažlivost. Naprostou absenci touhy,…