„Člověk skutečně nemůže uměním přinést nic zvláště nového. Věděl jsem to již jako dítě. Lze se pokoušet změnit svět pro sebe, ale výstavy jsou vlastně docela nadbytečné. Pokud by ovšem člověk nemusel živit rodinu,“ napsal zlomyslně Martin Kippenberger (1953–1997), provokatér a enfant terrible německého umění v osmdesátých letech. Kippenberger je již sice dva roky mrtev, ale kontroverze ohledně jeho rozsáhlého malířského, sochařského a fotografického díla trvá dodnes a - byť zatím jen dílčím způsobem - zasáhla také české prostředí. Autorova výstava Zmizelý, která je nyní otevřena ve Veletržním paláci, má totiž i u nás svou krátkou genealogii. Kippenberger několikrát pobýval v Praze, v roce 1993 s Jörgem Schlickem, Michaelem Krebbrem a Jiřím Ševčíkem připravil výstavu na Staroměstské radnici a o rok později společně se svými žáky uspořádal projekt pro malostranskou galerii MXM.
Diváci za provazem
Současná výstava v Národní galerii je redukovanou verzí rozsáhlé retrospektivy, která byla na sklonku loňského roku vystavena v Basler Kunstverein a letos na jaře v hamburských Deichtorhallen. Ačkoli poskytuje českému diváku nebývalou příležitost ke komplexnějšímu pohledu na Kippenbergerovu tvorbu, je přesto ve srovnání s německou přehlídkou zásadně handicapovaná. Daleko spíše než o četnost vystavených exponátů jde o výklad autorova díla. Pohledů a názorů na Kippenbergera je sice nespočet a mnohé si zásadně protiřečí, ale nejnovější, „česká“ interpretace…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
