Říkala jsem si: vydrželi to jiní

ANEŽKA SCHATTAUEROVÁ (rozená Sladovníková) se narodila roku 1906 v Nových Dvorech u Domažlic jako jedno z pěti dětí malorolníka. Chodila na měšťanku v Domažlicích a na obchodní školu v Plzni. V roce 1930 se vdala za uměleckého kamnáře a založili si firmu „Leopold Schlattauer - Kamnářství a kladečství“. V roce 1931 se jim narodila dvojčata. Za války působili v odboji: ve svém pražském bytě ukrývali pronásledované Židy, komunisty a další antinacisty, ke konci války měl u nich ilegální sídlo zdravotní odbor Národmí rady. V roce 1949 byli zatčeni a o rok později spolu s dalšími členy tzv. skupiny majora Josefa Pohla souzeni za vlastizradu a vyzvědačství: L. Schlattauer dostal čtyři roky, jeho žena 22 let. V komunistických kriminálech strávila jedenáct roků. Po návratu (v r. 1960 na amnestii) pracovala nejdřív jako uklízečka, potom až do svých 83 let jako prodavačka v drogerii. V říjnu 1998 jí prezident Havel udělil vyznamenání za statečnost v boji („Medaile za hrdinství“).

Myslíte si, že jste statečná?

No, bázlivá určitě nejsem. Ale občas jsem zašla moc daleko. Strašně se riskovalo. Oběť byla příliš veliká. Člověk si dává vinu, že někdy zanedbá rodinu kvůli pomoci druhým. Ale to vím až dneska.

Strach

Komu jste za války pomáhali?

Nedělali jsme rozdíl. Kdo potřeboval, tak u nás bydlel. Když to bylo nutné, vyráběli jsme celý noce legitimace, aby se mohli propašovat lidi ven. Legitimace jsme…