Velmi mne potěšilo, že se vláda rozhodla věnovat zvláštní pozornost vzdělání v České republice. Je to krizový sektor, ale z jiných důvodů, než které jsou často uváděny. Je známo, že Česká republika vyhrazuje na vzdělání méně prostředků než její sousedi a že zvláště vysoké školy utrpěly těžkou finanční úhonu. Objevily se také stížnosti, že školství špatně reaguje na potřeby trhu práce a že stát by měl v tomto ohledu zasáhnout. Jsou to stížnosti běžné ve všech průmyslových společnostech na světě. Neříkám, že by se neměly řešit, ale nejsou to důvody specificky české pohromy ve vysokém školství.Jsem přesvědčen, že kvalita učitelů na vysokých školách v ČR je srovnatelná s evropskou úrovní. Problematický je systém, který vládne vysokému učení a výzkumu. Jeho stav je kritický (svá slova volím pečlivě). Nesmyslně a ještě po devíti letech je stále založen na sovětském dělení výzkumu a vyučování, na dualismu Akademie věd ČR a univerzit. Takový systém představuje neobyčejnou finanční zátěž, ale nejen to. Vědečtí pracovníci Akademie nemají smluvní povinnost vyučovat v době, kdy si univerzitní učitelé stěžují na obrovský nával práce. Nejde o jednotlivé případy, kdy si fakulty pozvou členy Akademie k výpomoci. Jde o systém, který je nevhodný také z čistě odborného stanoviska. Výzkum se špatně odděluje od vyučování, a dobré vyučování na nejvyšším stupni by mělo být podpořeno vlastním výzkumem učitele. Výzkum bez osobního styku se studenty v humanitních oborech se lehce odpoutává od…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu