Změna, ale k čemu

Dva měsíce po předčasných volbách dostala česká politika přece jen pevnější obrysy. Poprvé v moderních dějinách vznikla jednobarevná vláda ČSSD, tolerovaná ODS. V roztříštěné opozici jsou pak zastoupeni ještě komunisté, lidovci a Unie svobody. První týdny fungování „smluvní“ demokracie však ukazují, že politický život bude mít barevnější podobu, než se původně zdálo, a vyloučena nejsou mnohá překvapení.

V hlavní roli: Unie svobody

Důvody podpisu opoziční smlouvy mezi ODS a ČSSD byly pro Klausovu stranu zhruba dva. Především nechtěla krátkodobě ztratit politickou iniciativu a vliv v nové povolební situaci. Druhým důvodem bylo přesvědčení stranických špiček, že model dosavadního fungování koaličních vlád se přežil a že stávající volební systém už není schopen vytvářet stabilní většinové vlády. Jedním z bodů opoziční smlouvy je proto zpřesnění ústavy a změna volebního zákona. „Smluvní“ demokracie, kdy hlavní politická síla pravice je v opozici vůči hlavní síle levice, je možným modelovým příkladem, jakou podobu by mohl politický systém po změně volebního zákona získat.Tato vize je ovšem v rozporu s bezprostředními zájmy KDU-ČSL, které dnešní volební systém dával ojedinělou možnost účasti v koaličních vládách všech barev a přes skromné volební výsledky příležitost účinně prosazovat svůj vliv na politiku. Lidovci se zřejmě stanou hlavní silou, která bude usilovat o zrušení opoziční smlouvy a zachování současného stavu. Jedním ze signálů může být…