Stejnost není užitečná

ISABEL FONSECOVÁ studovala na Columbijské a Oxfordské univerzitě. Pracovala jako redaktorka v literární příloze New York Times, publikovala v řadě dalších významných časopisů (The Independent, Vogue, The Wall Street Journal aj.). V roce 1995 vydala v prestižním newyorském nakladatelství Alfred A. Knopf knihu Bury Me Standing, The Gipsies and Their Journey, v níž zaznamenala své zkušenosti z několikaletého pobytu mezi Romy střední a východní Evropy. Kniha vyšla nedávno i česky pod titulem Pohřbi mě vestoje, Cikáni a jejich pouť. I. F. žije se svým mužem Martinem Amisem a dcerou v Londýně.

Co vás přivedlo k zájmu o střední a východní Evropu?

Po roce 1989 jsem - tak jako zbytek světa - chtěla přijet do střední Evropy, abych ten poprask viděla na vlastní oči. Ale poprvé jsem tu byla na začátku 80. let. Jela jsem s babičkou Orient-expresem do Vídně a Budapešti, pokoušely jsme se najít vesnici, ze které pocházela. Tam jsem si poprvé všimla Romů. Nejdřív jsem si myslela, že to jsou Indové.

Vy jste je z Anglie nebo Spojených států neznala?

Tam nejsou tak vizuálně odlišní. Američané jsou zvyklí na různost kultur, jmen a stylů života. Pro mě osobně je to přijatelnější klima než homogenní, etnicky čistá nebo na čistotu aspirující kultura. Ale i v Americe jsou Romové součástí mytologie každého člověka. Malým dětem se často vyhrožuje: Když nebudeš hodný, odvezou si tě cikáni. Je děsivé, kolik je kolem nich…