Smrt inženýra č. 2

Izraelci si nemohou stěžovat, že prožívají ospalé, všední dny. Stále se tady něco děje, něco vzrušujícího, ojedinělého. Senzací uplynulého týdne byly zprávy, že fundamentalistický Hamas, jehož členové patří k nejkrutějším teroristům světa, prochází již nějaký čas přísně utajovanou hlubokou vnitřní krizí. Ta se projevuje ve verbálních svárech, ve vzájemných obviněních ohledně metod práce a v intrikách, jež oslabují pozici vedoucích funkcionářů. Jde o boj na život a na smrt, který vede k frakcím uvnitř hnutí. Proč? Podle izraelských analytiků proto, že Hamas ztrácí svou bázi: podporu širokých vrstev Palestinců. Toto rozpolcení může mít příznivé následky z bezpečnostních i dalších hledisek, nicméně může vést i k opaku: hnutí je s to ve vyhrocené situaci, kdy mu jde o samotnou existenci, opět zorganizovat katastrofální útok, aby dokázalo, že neztrácí bojeschopnost, že tady je a zůstane.

Dva roky po Ajášovi

Tajemství o krizi uvnitř Hamasu začalo vyplouvat na povrch pár dnů po 29. březnu, kdy byl Muhiaddín (Muhi) Šaríf, významná osobnost hamasovského vedení v Gaze, nalezen mrtev v garáži na okraji Ramalláhu. Šaríf, dvaatřicetiletý elektroinženýr, byl prvořadým odborníkem na výbušniny a před dvěma lety se stal šéfkonstruktérem bomb Hamasu, „inženýrem č. 2“, nástupcem „inženýra“ Jahjá Ajáše. V lednu 1996 byl totiž Ajáš zabit pomocí nálože v mobilním telefonu (viz