K proslulosti francouzského spisovatele Georgese Bataille (1897–1962) v českých zemích nepochybně přispělo, že pornografický ráz jeho prózy Madame Edwarda, zveřejněné roku 1990 v časopise Vokno, zavdal podnět k interpelaci v parlamentu. Je příznačné, že nevoli vzbudil sofistikovaný projev alternativní kultury, zatímco komerční pornografie se už tehdy na stáncích s tiskem vršila celkem beztrestně. Bataille není řadový nemrava, ale uznávaný intelektuál, o němž filozof Michel Foucault prohlásil, že patří k nejvýznamnějším spisovatelům své doby.
Už roku 1937 v předmluvě k Madame Edwardě načrtl Bataille své filozoficko-mystické pojetí erotiky, jemuž o dvacet let později věnoval jednu ze svých nejznámějších knih (L'Érotisme, 1957). V profánní rovině je mu erotika znásilňováním, neboť partneři násilně pronikají do uzavřených samot, ale také slastí z přesahu, ze zázračně nalezené kontinuity s někým druhým. Totéž se odehrává ve vztahu k Bohu, který ovšem zosobňuje absolutní přesah, a proto si jej nelze představit a pojmenovat. Bůh je nezměrný a zahrnuje vedle těch nejvýsostnějších hodnot i veškerou hrůzu a vulgaritu.
Směsice namíchaná ze smrti, erotiky a kuriózně heretických úvah působí natolik dráždivě, že musela upoutat publikum. Citovou ilustrací myšlenek v úvodu je snová a přeludná próza, jež následuje. Ani v ní nechybí senzační motiv: Boha tu představuje nestydatá, pološílená děvka. Vypravěč pozorně sleduje její úzkosti i orgasmy, záchvaty touhy i vzteku, somatické křeče, sexuální vytržení i unavenou vyhaslost, všechno má pro něj jakousi metafyzickou důležitost, vším je duchovně jitřen, sváděn i znechucován, své vesměs temné pocity popisuje docela přesvědčivě, jenže pořád nevíme, proč to činí. V reálné rovině líčí trapný závěr celkem banálního flámu, při němž vykolejený samotář narazil na hysterickou prostitutku. Peripetie jejich krátkého vztahu mohou symbolizovat autorův komplikovaný, procítěný i rouhavý poměr k náboženství, jeho oživovanou a zraňovanou touhu po transcendenci. Proč ale musí být literární zrcadlo takové duchovní cesty tolik obscénní? Pro zajímavost?
V českém vydání vychází Madame Edwarda s další nemravnou prózou Zemřelý, která ve stylu legendy o martyriu světice popisuje orgiastickou tryznu pozůstalé dívky Marie za jakéhosi nebožtíka, jenž byl asi jejím milencem či mužem. Obludné obrazy sexu, vyměšování, násilí i bolesti podbarvuje osudová atmosféra, pornografická imaginace vrší hnus i vášeň ukájení, a nelze si nevzpomenout na markýze de Sada, o němž Apollinaire kdysi okouzleně prohlásil, že byl tím nejsvobodnějším duchem na světě. Také Bataille byl de Sadem jako většina radikálnějších francouzských intelektuálů celoživotně fascinován. Vykreslováním hrůzy světa a hanebnosti života nejspíš také dokazoval svou svobodu a nezávislost na konvenční morálce. V Čechách se proti ní podobně obscénně vzbouřil Ladislav Klíma, jenže s výsměchem, který Bataille ve věcech erotismu nepřipouští.
Zatímco zvířecí sex je pro Bataille výrazem nevědomého přírodního řádu, lidský erotismus je tragický, neboť se pojí s vědomím smrti, je zmatený, násilnický, odporný, ale právě tím i přitažlivý. Erotika je součástí smrti. Paradoxní propojení smrti, hnusu a erotické přitažlivosti bylo prý už pro pravěké lidstvo podnětem, aby sex tabuizovalo systémem zákazů, čímž se ovšem jeho přitažlivost ještě zvýšila. Autor z vlastní mystické zkušenosti ví, že hrůza a hnus bývají předstupněm extáze, kterou vyvolává radostná závrať z jejich překonání. Ta provází i překračování zákazů. Zatímco zákazy platí ve všedním světě práce, jejich překračování, „transgresse“, je činností sváteční, ba posvátnou. Mystika bujnosti a hřešení tkví v tom, že jde o lidské vítězství nad nicotou.
Přemýšlet se jistě dá nejrůznějšími způsoby o všem možném, a to obzvlášť v liberálních zemích, kde neexistují náboženské či politické inkvizice. Georges Bataille zemřel na samém prahu sexuální revoluce, a co se týče nemravnosti, laťka se v následujících desetiletích prudce zvýšila. Sám kdysi soudil, že sexuální zákazy jsou trvalým znakem lidskosti, a ne pouhými pokryteckými předsudky. O to víc jej však lákalo svobodně je překračovat, což v současné době rozvinutého pornografického průmyslu dávno ztratilo půvab zakázaného ovoce. A to se do značné míry týká i jeho starých obscénních textů.
Georges Bataille: Madam Edwarda, Zemřelý. Vydal Dauphin, Praha 1998, přeložil Miroslav Drozd, doslov Ladislav Šerý, 1000 výtisků., 101 str.
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].
