Před vraty úřadu jménem Evropa

Úterní summit v bruselském sídle Evropské unie se zapíše do českých dějin. Spolu s dalšími pěti zeměmi - Estonskem, Kyprem, Maďarskem, Polskem a Slovinskem - bude Česká republika oficiálně vyzvána, aby zahájila jednání o svém členství v Evropské unii. Přednosti vstupu do vybrané společnosti západních zemí u nás dosud nikdo nezpochybnil. Jak jinak by se také mělo zhmotnit slavné heslo „zpátky do Evropy“? Možná ale právě proto, stejně jako v případě NATO, se o tak zásadním kroku, který se dotkne života každého z Čechů, u nás na politické scéně vůbec nemluví. Běžné občany tudíž EU ani nezajímá, jak se naposledy ukázalo v číslech březnového průzkumu STEM. Podle nich považuje náš vstup do EU za „velmi vážný problém“ necelá čtvrtina občanů. Zato „potíže ve zdravotnictví“ velmi trápí dvě třetiny Čechů a téměř stejný podíl populace se nadmíru obává o své sociální bezpečí. Podle selského rozumu to je nepochopitelné. Jistě bychom si všichni přáli, abychom nároky sociálního i zdravotnického sektoru uměli uspokojit na „evropské“ úrovni. Jinak než jako členové Unie to přitom sotva dokážeme. I proto je nadcházející bruselský summit dobrá zpráva. Zdá se, že dnešní padesátníci mají šanci stát se občany EU ještě před důchodem. Pokleslé úrovni současné politické diskuse v Česku by ovšem prospělo co nejširší veřejné povědomí o tom, kam vlastně v nejbližších desetiletích směřujeme, co ještě může ohlášený návrat do Evropy ohrozit a jak si vedeme v konkurenci ostatních kandidátů.