Nejprve několik známých fakt. Soudce Vrchního soudu v Praze Vladimír Vočka rozhodl, že pánové Jakeš a Lenárt se pozváním okupačních vojsk v roce 1968 nedopustili vlastizrady. Soudkyně Ivana Podlipná rozhodla, že bývalý důstojník StB Josef Kafka sice písničkáře Vlastu Třešňáka při výsleších mučil, ale odsoudit jej prý nelze, neboť jeho jednání bylo už za komunismu amnestováno a promlčeno. Soudce z Hradce Králové Karel Peřina zase před časem rozhodl, že útok skinheads vůči Romům nelze považovat za rasistický, neboť Romové jsou stejně jako my indoevropská rasa. A teď z jiného soudku: na jedné adrese spolu sídlí investiční fond, jeho správce a soukromá firma XY. Správci fondu a jednatelé společnosti jsou přitom jedni a titíž lidé. Investiční fond uzavře s firmou XY obchodní smlouvu, z níž vyplývá, že pokud fond něco předepsaného nesplní (a to nesplnění se snadno „zařídí“), musí firmě zaplatit astronomicky vysokou smluvní pokutu. Jeden by řekl - jasný podvod, respektive ukázkový příklad tunelování. Nikoliv tak český soud: podle něj je všechno v pořádku, neboť transakce proběhla podle ustanovení obchodní smlouvy. A bohužel podobně bude průměrný český soudce uvažovat i v jiných případech. Pokud u nás například někdo zažaluje investiční fond nebo banku pro nedodržení zákonné regulace (třeba proto, že vlastní více než 20 % určitého podniku), spor pravděpodobně vyhraje správce investičního fondu. Fondy jsou u nás sice podle zákona povinny po upozornění zbavit se podílu, který…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu