Falešná ikona Che Guevary

Veřejným hitem v perestrojkové éře, s nímž se nadšeně ztotožňovali mnozí komunisté s uhlířskou vírou, byla iluze Michaila Gorbačova, že kdyby býval Lenin mohl dokončit své dílo a na jeho místo se tak záhy nevecpal masový vrah Stalin, socialismus mohl v Rusku a v jiných zemích bezproblémově fungovat. Toto tvrzení znělo mnohým jako rajská hudba konečně se přibližujícího nového věku. Stačilo pár let, aby se tato „revoluční“ iluze definitivně ukázala být další blouznivou utopií. A ukázalo se také, což ovšem pro racionálně uvažující nebylo žádným překvapením, že Lenin nebyl žádný beránek. Otázka, zda Stalin, Trockij, nebo Lenin, tedy byla a je vlastně bezpředmětná.

Skromný partyzán

Určitou analogií (jen analogií, ne identickým otiskem) je příběh Ernesta Che Guevary, argentinského lékaře a kubánského revolucionáře se svérázným typem planetárního myšlení, který před třiceti lety padl 9. října 1967 v bolivijských pralesích při svém posledním pokusu o světové šíření autentické revoluce. Analogií je v tomto případě především Guevarův odkaz a následný mýtus, který je pro mnoho lidí dodnes - na rozdíl od povážlivě narušeného mýtu Fidela Castra - neotřesitelný. Teze zní: kdyby Guevara žil a prosadil se jeho koncept revoluce, nemuselo to na Kubě dojít až k dnešním hořkým koncům.

I kdyby tato teze platila, těžko objektivně říci, jak by Kuba dnes vypadala. Věštit se nedá. Je ale pravda, že na rozdíl od Lenina má zasněný výhled do guevarovské mytologie…