Těžko si představit, čím může být knížka Nedivadlo Ivana Vyskočila (dále jen knížka) pro toho, kdo se s fenoménem nedivadla setkává poprvé. A možná se někdo takový bude ptát: Je to knížka určená ke čtení, anebo ke studiu? Je to studijní sborník materiálů z Nedivadla a o nedivadle (rozuměj z Nedivadla coby Vyskočilova divadelního stánku a o nedivadle coby Vyskočilově divadelní poetice), anebo snad rozsáhlá literární koláž? Ale nám, dávným nadšencům Nedivadla (rekrutujícím se už z několika generací), je to zcela jasné: vždyť je to knížka-dárek.
Soustřeďuje totiž jinak už jen obtížně dostupné materiály, rozptýlené v rozpětí bezmála čtyřiceti let po časopisech a publikacích o tom nejmenším nákladu. A taky je zde několik textů publikovaných vůbec poprvé, anebo aspoň v této podobě poprvé. A z dramatických textů se to týká především slavného cyklu Proč Karolína volala dru Baxovi, ale také šťastného nápadu zařadit do knížky neznámou verzi Haprdánse, „seminární cvičení s hrou pana Williama Shakespeara“, dostupné dosud jen ve variantě vydané počátkem osmdesátých let v Dilii. A právě volbou z rozličných variant a verzí Vyskočilových „dramatických her“, jak na ni upozorňuje ediční poznámka editora knížky a Vyskočilova nedivadelního spoluhráče a společníka Přemysla Ruta, se zvýrazňuje jeden z nejzákladnějších rysů Vyskočilovy tvorby, ba říká se nám tak cosi o její podstatě. Vyskočil totiž nikdy své opusy necizeluje až k oné definitivní dokonalosti, až k babelovskému či…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu