Kam se poděly mé akcie?

Na rozdíl od většiny našich drobných akcionářů, kteří své cenné papíry z kuponové privatizace stačili v lepším případě prodat či v horším o ně již přišli v podvodných fondech, má důchodkyně Zdeňka Blažková (72) jiný problém: své akcie po dvou letech od skončení kuponovky ještě ani nedostala. Stará paní si s tou záhadou už neví rady a po roce marného pátrání rezignovali i její přátelé.

Zatímco v první privatizační vlně prodala Zdeňka Blažková svoji kuponovou knížku za deset tisíc Viktoru Koženému, ve druhé ji svěřila firmě s názvem Investiční privatizační fond komerční. „Myslela jsem si, že to je fond Komerční banky,“ vysvětluje svoje rozhodnutí. Chybná volba vyšla brzy najevo. Zatímco běžné fondy vydaly své akcie do dvou měsíců od konce kuponové privatizace, paní Blažková měla na svém výpise ze Střediska cenných papírů nulu. Napřed si myslela, že musí jít o omyl; a postupně si za padesát korun zašla pro tři další výpisy, naposled vloni na jaře, tedy dva a půl roku po investici kuponů. Pokaždé však se stejným výsledkem. Nakonec se tedy vypravila na výzvědy do sídla „svého“ fondu v pražské Libni. Po hodině marného hledání oslovila policistu a ten jí řekl, že adresa, kterou má na svém letáčku, neexistuje.

Bezradné staré dámě pak nabídla pomoc bývalá kolegyně z práce Hana Wildová a obě ženy se vypravily na dlouhý, rok trvající pochod po našich finančních institucích. Obchodní rejstřík, ministerstvo financí a dozor kapitálového trhu představovaly hlavní kóty, mezi…