Pražské scény Rokoko a Labyrint, divadla v Českých Budějovicích a Hradci Králové, mají na repertoáru drama Williama Shakespeara Romeo a Julie. Stejný titul uvádí i pražský Klub Mlejn, kde na studenty posledního ročníku konzervatoře režijně dohlédl Jaroslav Dušek. Pět provedení tragédie veronských milenců v jedné divadelní sezoně nebude náhoda. Úvaha o tom, že k dramaturgické volbě vedl inscenátory vyšší - řeklo by se ideový - závazek ukázat v dnešní pragmatické době hrdiny schopné velkého a čistého citu, napadne leckoho, ale po zhlédnutí několika představení zapochybuje, jestli se vůbec hraje o lásce.
Freak show z Hradce
V hradecké inscenaci Vladimíra Morávka je Julie „ošklivé káčátko“ a Romeo pankáčsky vyhlížející floutek. Julie si nutkavě mačká lem puntíkatých krimplenových šatů, jaké se nosily před třiceti lety, a cítí se nepatřičně. Romeo si toho nevšímá a vzplane. Nevysmívá se jí, ani s ní nehraje cynickou hru. Demonstruje spíše zálibu režiséra Morávka v bizarnostech. Jejich láska uvádí do rozpaků, ale poměrně brzy pochopíme, že v takovéto Veroně je možné opravdu všechno. Příběh milenců a jejich makabrálně stylizovaných rodin (zaujme Chantal Poulin jako sexy chůva) se odvíjí ve výstupech prokládaných přehlídkou podivných postav jakéhosi cirkusového vystoupení Sdružení Krása, které nese všechny znaky pouťové „řachtandy pro velectěné publikum“. Nechybí ani postava principála, nazvaná Chorus, která provádí ději a komentuje je. Všemi prostředky…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
