Mohlo by se zdát, že když na posledních dvou albech Ivy Bittové scházejí původní skladby, utlumila houslistka z Lelekovic u Brna autorskou tvorbu. Ale takhle se to u Bittové brát nedá: už vánoční album Kolednice dokázalo, že osobní pohled a možnost přeartikulovat si téma po svém je pro Ivu Bittovou důležitým, dokonce snad prvním předpokladem tvorby. Kolednice, deska až příliš nenápadná při své výjimečnosti (mj. se skvěle vyváženým podílem špičkového hraní „profesionálů“ a intuitivním muzikantstvím dětských i dospělých spřízněnců), je z dnešního pohledu předznamenáním nové nahrávky. Spolu s houslistkou Dorotheou Kellerovou překročila Iva Bittová pomyslnou hraniční čáru vážné hudby a nastudovala 44 duet pro housle Bély Bartóka.
Setkání u pramene
Tak jako se v úvodu prvního alba Bittová téměř divadelně „seznamovala“ s houslemi, začíná i Bartókův cyklus jakýmsi postupným ponorem do hry se skladatelem a jeho hudbou. V první miniatuře rozeznívají Bittová s Kellerovou své nástroje jakýmisi dřevěnými tyčkami, v druhé si Bittová k doprovodu houslí melodii prostě zpívá; navíc tu kdovíco docela tiše cinká. Hravé aspekty interpretace pak už nezmizí, ovšem houslistky znají míru v kvantitě i kvalitě. Zpívání, bušení a chřestění se střídá s místy hranými „poslušně“, především se ale celý cyklus nese ve znamení velkého citu Bittové pro povahu věci. Vlastně se celou dobu k Bartókovi přibližuje: miniatury jí jistě konvenovaly…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
