Papá, nebo papa

Proč volby? Papež se přece také volí jen jednou! Tak pravil moudrý papá Fidel Castro a charakteristickým pohybem ruky si prohrábl svůj patriarchální plnovous. Nelze sice vyloučit, že doživotní kubánský vůdce tento výrok někde doopravdy pronesl, ale rozhodně jde o jeden z vtipů, o které na „ostrově svobody“ nikdy nebyla nouze. Vtip (založený na rozdílu pouhého akcentu ve španělských slovech papá - papa) je výmluvným podobenstvím Castrova niterného postoje vůči situaci na ostrově a zároveň je ukázkou nejen tradiční vychytralosti táborového řečníka, ale i paranoické tvrdohlavosti zestárlého patriarchy. (Když kolumbijský nositel Nobelovy ceny Gabriel García Márquez vydával v roce 1975 svůj slavný satirický román „Podzim patriarchy“, měl na mysli celou množinu tradičních latinskoamerických diktátorů. Tenkrát jistě netušil, že mezi přesvědčivé exempláře zparodovaných „patriarchů“ se jednou zařadí i jeho dlouholetý přítel Fidel a že na tuto skutečnost bude světový tisk občas škodolibě upozorňovat.)

Už v lednu 1998

Fidel se za „tátu“ všech Kubánců nepochybně stále považuje. Tuto hodnost mu ostatně již před časem veřejně udělil jeho bratr Raúl, velitel revolučních ozbrojených sil. Fidel si je této rodinné opory jistě vědom, ale ví také, že chce-li svou poslední bitvu s americkými „imperialisty“ a domácími „červy“ (kontrarevolucionáři) dohrát až do konce, musí se spoléhat jen sám na sebe a na své vlastní schopnosti politických úskoků a ideologické…