S teroristy se nejedná

S teroristy se nejedná. A když už, tak jen aby se získal čas na přípravu útoku. Touto zásadou se nyní řídil peruánský prezident Alberto Fujimori a zvítězil. O Fujimorim se tvrdí, že je populista s autoritářskými sklony. Ale ať už se nám tyto vlastnosti líbí, nebo nelíbí, musíme mu přiznat odvahu. Na jeho osobní rozkaz zaútočilo zvláštní komando na rezidenci japonského velvyslance, kde 14 rebelů z Revolučního hnutí Túpaka Amarua už čtyři měsíce drželo 72 rukojmích. Akce, kterou by si po čertech rozmýšlela jakákoliv vláda na světě, skončila překvapivým úspěchem: všichni zadržovaní - s výjimkou jednoho, který zemřel na infarkt - byli osvobozeni, všichni teroristé zabiti, padli jen dva vládní vojáci. Fujimori zabodoval: zlo je potrestáno a daňoví poplatníci ušetří na soudním procesu i nákladech za vězeňský pobyt zločinců.

S teroristy se nejedná. Tato zásada slovně platí na celém světě, neboť žádný stát dnes není ušetřen rizika rukojmích a vydírání. Ale snadno se řekne a hůře koná, musí-li odpovědný politik skládat účty voličům. Luxus nejednání s teroristy si tak bez problémů dopřávaly především státy totalitní. Orgány komunistického Československa to měly jednoduché: když koncem sedmdesátých let bratranci Barešové unesli autobus plný gymnazistů, aby se dostali na Západ, pohraničníci zahájili palbu bez ohledu na rukojmí. V podobném duchu se chová i postkomunistické Rusko: když loni čečenské komando přepadlo nemocnici v dagestánském Kizljaru a zmocnilo se dvou tisíc…