Pokud se prý dějiny opakují, tak napoprvé jde o tragédii, na podruhé o frašku. Ve čtvrtek 10. dubna vstoupí do Albánie mezinárodní vojenské jednotky pod vedením Italů. Přitom právě dnes, 7. dubna, si Albánie připomíná osmapadesáté výročí italské okupace z roku 1939. Stěží bychom našli lepší ilustraci změny poměrů a priorit. Někdejší vojenská expanze byla nahrazena obranou proti útokům na vlastní blahobyt. Agresivní státy, jako byly Hitlerův či Mussoliniho, šířily svůj vliv bez skrupulí pomocí armád. Jejich následníci dnes vyšlou své vojáky jen tehdy, je-li nějak ohrožen domácí klid - ať už bosenskými uprchlíky v Německu nebo albánskými uprchlíky v Itálii. A navíc je k tomu musí vlastně dostrkat světové společenství.
Co vlastně mohou udělat tito vojáci v bouřící Albánii? Podle Franze Vranitzkého, zvláštního zmocněnce Organizace pro bezpečnost a spolupráci v Evropě, mají před sebou tři úkoly: přesvědčit albánské orgány o nutnosti spolupráce, zajistit dostatek potravin pro obyvatelstvo a připravit mimořádné volby, plánované na červen. Už na těchto bodech jsou vidět úskalí celé akce.
Kdo rozdělí pomoc
Za prvé. Přesvědčovat albánské orgány ke spolupráci není třeba. Ty na ni čekají už od počátku nepokojů, respektive od okamžiku, kdy je Západ přesvědčil, aby proti rebelům nezasáhly silou. Jenže právě díky tomuto sametovému přístupu dnes rebelové kontrolují nemalou část země. Takže se naskýtají oprávněné otázky. Jak budou Italové přesvědčovat…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
