Když se v časopise Mateřídouška začátkem ledna objevil leták Dětského krizového centra vysvětlující dětem obrázkovou formou, co je týrání, ukázala ho šéfredaktorka časopisu svému čtyřletému vnukovi. Chlapec pak letáček odnesl do školky, kde ho s ostatními dlouze probírali. Jejich závěr vyvolal v učitelce mateřské školky nevěřící úsměv: děti se totiž nad komiksem shodly, že jejich rodiče je všechny do jednoho týrají.
Liberál na nočníku
Do dětského krizového centra v Praze se ročně dovolá kolem šesti tisíc dětí, které si buďto myslí, že jsou týrané, nebo jsou skutečně surově bité, pohlavně zneužívané či zanedbávané. Na letáku z Mateřídoušky se dočteme, že takových dětí je u nás ve skutečnosti dvě stě tisíc. „To je nesmysl, asi došlo k tiskové chybě,“ říká na to psycholožka krizového centra Jana Procházková. „Přesná evidence sice neexistuje, ale to číslo se odhaduje asi na dvacet tisíc.“ Důležitější než nadsazený počet je ovšem jiná informace, kterou leták dětem předává. Pod nadpisem „Co je týrání?“ se totiž česká drobotina mimo jiné dozví, že rodiče nesmějí děti ani bít, ani si jich nevšímat, ani jim nenaslouchat, ale dokonce ani je „nutit k dotyku“ (což je ilustrováno tatínkem vedoucím vzpouzejícího se synka za ruku). Jestliže maminka a tatínek něco z toho dělají, pak nezbývá než vytočit číslo na zadní straně a svěřit se odborníkům z krizového centra. Ačkoli se kvůli letáku zatím nikdo neozval, důvodů by děti měly víc než dost: podle dostupných…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
