V Německu požádalo loni o azyl 127 937 osob, což je přibližně stejný počet jako v roce 1994. V porovnání s rekordním rokem 1992, kdy Spolkový úřad pro uprchlíky zaregistroval přes 438 tisíc nových žádostí, se tak příliv žadatelů ztenčil o dvě třetiny. Počátkem ledna zareagoval spolkový ministr vnitra Manfred Kanther (CDU) na tento trend s uspokojením: nové azylové právo prokázalo svou účinnost. Podle organizace Pro azyl byl ale tento „úspěch“ dosažen hrubým okleštěním ústavou zaručeného práva na azyl a zákonně zakotvenými překážkami pro poskytnutí pomoci a útočiště ohroženým lidem.Obě stanoviska zazněla v atmosféře hrozby oživení azylové diskuse, jež je v Německu prožívána velmi emotivně. Rozhodnutí, zda a v jaké poloze vstoupí do nového kola, je nyní v rukou osmi soudců Spolkového ústavního soudu v Karlsruhe. Soud by totiž měl v nejbližší době vynést rozsudek ohledně ústavnosti tzv. „azylového kompromisu“, na němž se dohodly vládní strany s opoziční SPD a který platí v zákonné podobě od 1. července 1993. O složitosti otázek, které má objasnit druhý senát soudu za předsednictví prezidentky soudu Jutty Limbachové, svědčí délka ústního přelíčení. Celkem čtyřdenní zasedání v listopadu a prosinci 1995 je druhým nejdelším v historii soudu. (Rekord drží proces z roku 1955, v němž soud rozhodl o zákazu Komunistické strany Německa.) Politický dopad napjatě očekávaného nálezu dokládá překvapivá osobní účast ministra Kanthera. Ten na dotaz tisku po důvodu své přítomnosti v soudní…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu