Politická situace v Itálii dospěla opět na rozcestí. Po čtyřech týdnech vládní krize se vedoucí představitelé tří největších politických stran dohodli, že v Itálii je třeba zavést prezidentský systém, který by s jistými změnami mohl připomínat Francii. Tajemník postkomunistické Demokratické strany levice D'Alema, Silvio Berlusconi a předseda pravicové Národní aliance Fini se pokusili překonat dlouholetou nedůvěru a nepřátelství. Měla by být utvořena nová vláda, složená opět většinou z odborníků, která by byla garantem těchto institucionálních reforem. Prezident Scalfaro zvolil pro její vedení Antonia Maccanica.
Konec pro malé strany
Oznámení dohody vyvolalo senzaci a vlnu protestů. Nešlo ani tak o nostalgiky na levici či pravici, kteří se nechtějí „paktovat“ s bývalými neofašisty či komunisty. Šlo o víc: francouzský politický systém by v praxi znamenal definitivní konec vlivu menších politických stran - od lidovců po pravověrné komunisty (a stejný osud by patrně potkal nakonec i Ligu severu). V řadách koalice levého středu se rozpoutala bouře.Tajemník lidové strany Bianco obvinil své postkomunistické spojence, že se za zády lidovců domluvili s nepřítelem. Strana komunistické obnovy tvrdí, že postkomunisté už vůbec nepatří na levici. Bez podpory těchto dvou stran D'Alema sice od dohody neustoupil, nicméně musel své stanovisko rozmělnit: prohlásil, že o reformách se musí jednat v parlamentu a nová vláda má vůči této otázce zůstat neutrální.Pravice…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
