Bylo to napsáno a řečeno mnohokrát, přesto to nelze obejít. Olga Havlová byla první dámou naší republiky. U ní to není zdvořilý společenský titul. Byla dáma.
Neznal jsem ji tak dlouho jako Andrej Krob, její soused na Hrádečku a kolega v divadle Na zábradlí. To, co o ní minulý týden napsal do Lidových novin (LN 5. 2. 1996), je přesné a já to líp nedokážu. Snad můžu jen něco doplnit.


Málokdo ví, že paní Olga byla poslední, která bránila tomu, aby se Václav Havel stal presidentem. A potom, s důsledností žižkovské dívky, nestala se pouhou ozdobou svého muže. Založila Výbor dobré vůle - a ze všech svých sil pomáhala těm nejubožejším a nejpotřebnějším.
Nejenom jim, ale všem lidem dobré vůle u nás bude chybět. Je na světě něčeho míň, když nás opouštějí ti, které jsme milovali.
Mohlo by vás zaujmout:
Olga Havlová: Žena, která zůstala svá
Pokud jste v článku našli chybu, napište nám prosím na [email protected].