Arabové tvoří ve Francii největší díl přistěhovalců. Vzájemné vztahy Francouzů a Arabů se v médiích často spojují s projevy krajní pravice (podrobně Respekt č. 33/96). Celou tuto historii si můžeme promítnout - konkrétněji a plastičtěji - na samotném příběhu pařížské mešity. Ta právě před měsícem slavila své sedmdesáté výročí.
V kontextu diplomacie
Před sedmdesáti lety, 16. července 1926, byla v pařížské ulici Geoffroy-Saint-Hilaire otevřena nejvýznamnější evropská mešita. Slavnosti se zúčastnily desítky hodnostářů ze světa islámu, ale hlavní lesk jí dodali francouzský prezident Gaston Doumergue a marocký sultán Moulay Youssef. Od toho dne se počet pařížských pamětihodností obohatil o muslimský komplex, na evropská měřítka nevídaný. Jak jinak nazvat sněhobílý blok arabské architektury o rozloze 7500 m2 mezi měšťanskými domy na okraji Latinské čtvrti? Tento celek zahrnul minaret, modlitebnu, knihovnu, studovny, konferenční sály, parní lázně i restauraci.Za celým projektem stál Sid Kaddour Benghabrit, šéf protokolu marockého sultána a zároveň generální konzul Francie v Tangeru. Diplomat, od něhož tehdejší francouzská politická elita očekávala pomoc při realizaci svého snu - koloniální muslimské mocnosti. Viděno v dobovém kontextu, nešlo jen o zbožné přání. Vždyť pouze v první světové válce padlo za Francii přes 100 000 Arabů. Ostatně inaugurace mešity byla mimo jiné…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
