Cizí a přitom blízké

XAVIER GALMICHE (* 1963) pochází z Nancy. Studoval latinské jazyky a starofrancouzskou literaturu na Sorbonně. Ve druhé polovině 80. let byl zaměstnancem francouzské ambasády v Praze a začal se věnovat studiu bohemistiky. Později pracoval jako lektor francouzštiny v maďarské Pécsi (Pětikostelí) a v pařížském Institutu de France. Nedávno byl jmenován profesorem katedry bohemistiky na Sorbonně. K českým tématům se vztahují i jeho některé knihy. Galmiche kromě němčiny, španělštiny a češtiny hovoří maďarsky, částečně albánsky, čínsky a rumunsky. Je svobodný, často cestuje a rád řídí auto.

Čeština zní Francouzům asi dost cize, řekl bych skoro exoticky, navíc je to jazyk malého národa. Jaký je ve Francii zájem o jeho studium?

Čeština zní Francouzům hezky, vůbec ne exoticky. Je to jazyk evropský, přicházející z bohaté kulturní oblasti, která je Francouzům cizí, ale zároveň i blízká. Samozřejmě, jako jazyk slovanský je pro nás daleko těžší než například italština nebo španělština, což ale nemusí být na překážku. Zájem o studium češtiny nemohu prozatím hodnověrně posoudit, na katedru bohemistiky nastupuji až od nového školního roku. Vím jen, že se v Paříži češtině ve třech ročnících věnuje padesát studentů na Sorbonně, na INALCO (Institut national de langues et de civilisations orientales) je jich sto. Studium dokončí zhruba třetina. Když jsem před deseti lety začínal, bylo nás po celé Francii čtyři nebo pět. Podle všeho se…