V polovině roku 1994 prohlásil Václav Klaus, že české banky začnou do šesti měsíců poskytovat občanům hypotéční úvěry se státní podporou. Koncem téhož roku se pak nechal slyšet, že splátka bude činit maximálně tisícovku měsíčně. Dnes je už nad slunce jasné, že to byl hodně silný optimismus. Tuzemské finanční ústavy přišly s prvními hypotékami o celý rok později, minimální splátka se u milionového úvěru (za nějž mimochodem například v Praze slušné bydlení nepořídíte) pohybuje okolo pěti tisíc a na slibovanou státní podporu Češi marně čekají dodnes. Neudržitelnost stávající situace nakonec uznal i Klaus: v nové koaliční dohodě je již explicitně řečeno, že nová vláda se zasadí „o zlepšení dostupnosti hypoték“, a za tímto účelem dokonce vznikne ministerstvo bydlení a regionálního rozvoje. Kdo se však detailně seznámil s genezí vzniku hypotéčních úvěrů u nás, zůstává střízlivým pesimistou.
Horní dva tisíce
Vláda přijala zásady, podle nichž se bude občanům vyplácet státní podpora, teprve vloni na podzim. Od té doby má materiál pod palcem ministerstvo financí: „Vypracovat metodiku toku peněz z rozpočtu k bankám je nesmírně složité. Už jsme tím popsali stohy materiálů,“ vysvětluje průtahy ing. Karel Bidlo, který má na Kočárníkově úřadě státní podporu na starosti. „Do konce prázdnin bude ale vše hotovo a všichni dostanou své peníze se zpětnou platností,“ dodává Bidlo na adresu dvou tisíc odvážlivců, kteří si s vidinou státní pomoci hypotéku zařídili a…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
