Stín Dzeržinského

Je to na pováženou, že se v českém prostředí teprve zcela nedávno objevila první seriózní práce zachycující dějiny organizace, jež byla schopna zničit desítky milionů životů, trestat nejen jednotlivce, ale i celé národy, zasahovat v dobré třetině planety a proměnit obrovskou zemi v obávanou supervelmoc, a zároveň v dobře fungující koncentrační a pracovní tábor. Kniha Christophera Andrewa a Olega Gordijevského KGB - důvěrná zpráva o zahraničních operacích od Lenina ke Gorbačovovi (Praha, 1994) patří k nejdůkladnějším pohledům na danou problematiku a její význam pro našeho čtenáře lze tedy jen stěží docenit. A to navzdory skutečnosti, že důkladně vypovídá pouze o obdobích před nástupem Gorbačova, zatímco nejnovější doba je v ní zachycena jen náznakově. To je škoda: jen hlupák by věřil tomu, že KGB (pod jakýmkoli názvem) přestala existovat.

Mytizace

Právě zde ostatně spočívá nebezpečí další, nové mytizace fenoménu, jenž byl - stejně cílevědomě jako spontánně a tak říkajíc přirozenou „dezinformační“ cestou - mytizován po celá desetiletí. Oficiální informace o působení KGB v naší části světa měly tradičně černobílou podobu: pravda (již představovali sovětští rozvědčíci) tu stála proti zlu (plánům západních špionů). Na této vizi je nejpozoruhodnější lehkost, s níž ji většina obyvatelstva přijímala, dokonce i v dobách, kdy již byly počty obětí KGB a jejích předchůdkyň alespoň rámcově známy. Podobně zkreslené informace suplovaly v SSSR navíc ten typ…