Dálnice do přírody

Pracovat ve městě, spát daleko od jeho ruchu, studovat na univerzitě v Anglii, odpočívat u Jaderského moře - každá činnost dnes vyžaduje speciální prostředí. Dá se to zvládnout, vzdálenost nic neznamená. V letadlech, po dálnicích, díky počítačovým sítím nebo televizi lze téměř okamžitě dosáhnout každého místa na zeměkouli. „Žít plně a vyčerpat všechny možnosti,“ tak zní heslo dneška a jedině nenapravitelní ekologové se proti tomu odvažují něco namítat.„Pokud se smaže rozdíl mezi různými vzdálenostmi, jak poznám, co je mi bližší?“ ptá se jeden z nich, bývalý ministr životního prostředí Ivan Dejmal. „K čemu pak mohu získat vztah? Za co mám potom odpovědnost?“ Podle ekologů si ostatně každý svůj nezodpovědný život odskáče. Může existovat někdo osamělejší než řidič na dálnici? ptají se a okamžitě odpovídají: Snad jen člověk, pro kterého se čím dál rychleji stává jedinou spojnicí se světem klávesnice osobního počítače.Svět rozbitý na vzájemně oddělené prostory práce, domova, studia a zábavy by ekologové chtěli léčit návratem k přírodě. Ale jak na to? Existuje kromě zakládání komun v panenské přírodě nebo hnutí dobrovolné chudoby také cesta, která by zaujala víc než hrstku romantiků nebo zelených teenagerů?

Dejmalova rezervace

Když byl Ivan Dejmal ministrem Pithartovy vlády, zřídil jediným podpisem Chráněnou krajinnou oblast Poodří. Co tím sledoval? Chráněná území se přece daleko častěji vyhlašují v horách na okraji civilizace. Zákazy vstupu a…