Český lékostroj

Nikoli pacienti, ale peníze hýbou zdravotnictvím. A z těch se stále větší sumy utrácejí za léky. Proti šesti miliardám vynaloženým v roce 1989 překročily náklady na léčiva v minulém roce částku 21 miliard korun. To je více než čtvrtina celkové útraty českého zdravotnictví. Letos by měl tento podíl překročit třicet procent, a tím se dostaneme na první místo v Evropě. Označit výdaje na léky za největší problém Rubášova resortu je možná přehnané - nelze jen tak mávnout rukou nad plýtváním pojišťoven nebo fiaskem při odstátnění nemocnic. Jejich růst ale může uvrhnout naše zdravotnictví do netušených finančních potíží, a způsobit tím neúspěch transformace celého systému. Kdo by si mohl něco takového přát?

Nebezpečný dovoz ze Západu

Zdravotnické reformy přinesly v oblasti léků rychlý pokrok proti dobám socialistické ekonomiky. Tehdy byly přípravky vyrobené v „kapitalistických“ zemích pro normálního smrtelníka nedosažitelné. Mezi doktory figurovali tací, kteří se honosili titulem „důvěrný lékař OV KSČ“, a v lékárnách existovaly zvláštní skříňky pro nomenklaturní kádry. A i když v nich ležela zásoba některých dovážených léků třeba na rok, lékárníci je směli vydat pouze vyvoleným osobám. Ostatním zbývala jediná možnost - nechat si lék poslat ze zahraničí, pokud tam měli příbuzné či přátele.Radostná zpráva, kterou přinesla zdravotnická reforma, tedy zní: zahraniční preparáty se nabízejí v širokém sortimentu na našem trhu. Potíž je v tom, že jsou podstatně…