Vadí, nebo nevadí?

V posledních týdnech zaplňují ekonomické stránky novin starostlivé úvahy o zpomalení růstu českého vývozu, obvykle spojené s varováním, že dovoz - a hlavně dovoz „neužitečného“ spotřebního zboží - roste zase příliš rychle. Objevují se i návrhy, jak tento nepoměr řešit. Například sociální demokraté doporučují obchodní přirážku, mluví se i o vyšších clech a masivní státní podpoře exportu. Levicový tisk útočí na ministry, že připouštějí nadvládu zahraničního zboží: například Rudé právo upozorňuje na to, že v Parlamentu je k dostání pouze čokoláda Milka, v některých obchodech jenom zmrzlina Schöller. Jsou opravdu důvody k znepokojení? Podívejme se nejprve na některé předpovědi a některé statistické údaje.

Co může liberální vláda

Liberálně orientovaného ekonoma schodek obchodní bilance jako takový příliš nezajímá. Aktivem či pasivem obchodní bilance nelze přece měřit úspěšnost žádné ekonomiky ani úspěšnost reformy. Na světě je celá řada zemí, kde značný propad obchodní bilance vyvažují buď příjmy ze služeb (především pak turistického ruchu), nebo příliv kapitálu. USA například již téměř dvacet let dovážejí výrazně více zboží a výrobků, než jsou schopny vyvézt. Tento schodek ale vyrovnává příliv kapitálu a export poradenských, právních a finančních služeb. Podobně je tomu v sousedním Rakousku. Schodek ze zahraničního obchodu je vyvažován značnými příjmy právě z turistického ruchu. Nikdo nebije na poplach, nikdo není znepokojen. Běžný účet, který eviduje…