Co s dědictvím de Gaulla

Vítězstvím Jacquese Chiraka v prezidentských volbách získala francouzská pravice po 14 letech znovu svrchovanou moc v zemi. Její návrat započal už přede dvěma lety triumfem ve volbách parlamentních, ale teprve nyní získala suverenitu ve dvou doménách, které jsou podle ústavy páté republiky hájemstvím prezidenta - v zahraniční politice a obraně. Z tohoto úhlu pohledu působí trochu jako paradox, že právě zahraniční politika a obranná doktrína hrály v předvolební kampani zcela okrajovou roli.

Opět se mluví o referendu

Proč vlastně uspěl Chirac? Podařilo se mu přesvědčit většinu voličů, že právě on je ztělesněním vnitropolitických změn, že právě on přinese Francii novou dynamiku. Svou rétorikou se vymezoval nejenom proti socialistům, ale i proti liberální vládě svého stranického kolegy Balladura, jenž získal v prvním kole voleb jen o 2,25 % hlasů méně.Pokud v kampani před druhým kolem hrála zahraniční politika nějakou roli, šlo pouze o úlitby skupinám voličů. Lionel Jospin v klíčové televizní diskusi prohlásil, že Evropská unie se nemůže rozšiřovat na úkor společné zemědělské politiky. Jacques Chirac si zase - aby získal voliče Le Pena a de Villierse - těsně před koncem kampaně „vzpomněl“ na svůj návrh referenda o další fázi propojování Evropy. Je příznačné, že jako poslední politik vládní koalice poskytl Chirakovi veřejnou podporu Raymond Barre, bývalý premiér a důsledný europeista. Na mítinku v Lyonu si však neodpustil malou jízlivost: vyzval…