Česko-sudetské stereotypy
V poslední době - zjevně pod dojmem nedávného prezidentova projevu, rozhodnutí Ústavního soudu ohledně prezidentských dekretů a petice Smíření '95 - se u nás doslova roztrhl pytel s články a úvahami na téma "sudetští Němci a my".
V poslední době - zjevně pod dojmem nedávného prezidentova projevu, rozhodnutí Ústavního soudu ohledně prezidentských dekretů a petice Smíření '95 - se u nás doslova roztrhl pytel s články a úvahami na téma „sudetští Němci a my“. V diskusi se přitom s úpornou pravidelností opakují určité myšlenkové stereotypy, jež na první pohled vypadají poměrně věrohodně. Jde především o čtyři neustále omílané teze.
Moralizování politiky a předělávání historie
Teze první: Moralizování politiky k ničemu nevede. Významnější než obecně humánní gesta a výzvy je politický postoj, pro který by měla být příznačná chladně realistická analýza.V tomto způsobu uvažování (hlavně o těch věcech, kde nás tíží naše špatné svědomí) se uplatňuje představa, že politika má své vlastní techniky a zákonitosti, které s představami o mravnosti nemají, nebo v určitých případech alespoň nemusejí mít nic společného. Jde o jakousi zintelektualizovanou verzi u nás zejména za komunismu rozšířeného přesvědčení, že „politika je svinstvo“. Přitom v české politice se už na konci minulého století začalo uplatňovat přesvědčení, „že humanitní taktika všude, a tedy i v politice, hodí se pro nás lidi velmi dobře, a to tak, že je i praktická, to jest užitečná a výhodná“ (T.G.M).Samozřejmě, že jako každá jiná lidská činnost, může být i politika mravná, nebo nemravná. A právě mravná politika je to, o co dnes ve vztahu k sudetským Němcům jde. Ostatně představme si, že s podobnou argumentací by přišli…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu