Případ Groer

Sedmadvacátého března uveřejnil rakouský týdeník Profil úvodník, v němž je vídeňský arcibiskup, kardinál dr. Hans Hermann Groer (75), obviňován, že počátkem sedmdesátých let v klášterním gymnáziu Hollabrunn sexuálně obtěžoval jednoho ze svých žáků. Tato závažná obvinění proti němu vznesl Josef Hartmann (37), který na toto téma sepsal i místopřísežné prohlášení: když mu bylo 13 až 14 let, Groer se prý na něm opakovaně dopouštěl oplzlých činů „pod linií pasu“ a zneužíval svého autoritativního postavení.Proč o tom Hartmann mluví teprve nyní? Jako důvod udává, že mu prý došla trpělivost, když si před několika týdny v jednom Groerově pastýřském listě přečetl, že „zhýralí chlapci, ani jejich prznitelé nezdědí království Boží“.

V popředí jsou reakce

Sexuální zneužívání mladistvých je z hlediska trestního práva stíhatelný čin, avšak události, které líčí Hartmann, jsou již po dvaceti letech promlčeny. Přesto Hartmannovo prohlášení vyvolalo vlnu podobných přiznání bývalých Groerových žáků nebo dětí, jež zpovídal. Všichni jsou ochotni potvrdit své výpovědi před soudem, ale ve sdělovacích prostředcích si přejí zůstat anonymní. Hartmannovo líčení událostí tím nabývá věrohodnosti.Rakousko tak má opět svou „causa prima“ (zhruba před rokem byl - co se týče morálky - vystaven velkému zájmu médií spolkový prezident Klestil, viz Respekt 6/94). Avšak nyní, po týdnu, už není tématem číslo 1 otázka, zda jsou Hartmannovy výpovědi pravdivé, nebo ne. Do popředí se…