Na pomezí dvou světů

Finsko se stalo 1. ledna členem Evropské unie a díky tomu Rusko poprvé sousedí s nejvlastnějším Západem. Pro vztahy občanů obou zemí je sice tato změna jen symbolická, ale přesto: Jak vlastně dnes vypadá život na „hranici dvou světů“? Projevuje se ještě často citovaná „finlandizace“, fungují resentimenty z dávné i nedávné minulosti? A jak to vypadá se západním charakterem Finska? Je to jen náhoda, když před supermoderním obchodním domem ve finském Turku můžeme narazit do žulové sochy Vladimíra Iljiče Lenina?

Stopem do Ruska

Stopujete-li na trase Helsinky - ruská hranice, s blížícím se přechodem Vaalimaa-Torfjanovka vozidel rapidně ubývá. Malá frekvence však nese jednu výhodu. Ojedinělí řidiči spíše zastaví: jedni vás nechtějí nechat někde, kde lišky dávají dobrou noc, druzí se prostě nudí. A tak, když na obzoru spatřím blýskavou tečku, troufám si nepochybovat.Zastavuje monstrum zvané Jeep-Cherokee v hnědé metalíze a s bezmála půl metru širokými pneumatikami. Snad jako výjimka potvrzující pravidlo o mnohojazyčnosti Finů neumí řidič ani slovo v žádné z nabízených evropských řečí včetně ruštiny. Přesto mě zahrnuje přízní, která je o to vřelejší, oč méně ji dokáže artikulovat. V ovzduší těhotném vzájemnou náklonností nakonec přistupuji na finštinu.„Marja-Liisa Kirvesniemi,“ vyslovuji jméno finské lyžařské šampionky a uznale ohrnuji spodní ret.Řidič reaguje bezprostředně: „Ho, hó …,“ praví a pak dodá: „Juha Mieto!""Oh, yes … moloďec!“ reaguji…