Osudová pýcha rozumu

Osudová pýcha rozumu

Nad poslední knihou Friedricha von Hayeka

Nobelova cena se v oboru sociálních věd neuděluje. Uděluje se pouze pro obor ekonomie: ekonomie je více méně exaktní věda, zatímco ty ostatní, se sociologií v čele, tento status nemají, pravděpodobně mít ani nemohou, a v některých nezanedbatelných případech o něj ani neusilují. A přece existují nejméně dva nositelé Nobelovy ceny za ekonomii, jejichž přínos je spíše sociálněvědní v širokém slova smyslu, než úzce ekonomický: Gary Becker a Friedrich von Hayek. Zatímco Beckerovy základní práce snad někdo někdy u nás vydá, se stěžejními spisy Friedricha von Hayeka máme možnost se seznámit díky překladatelskému úsilí Pavla Bratinky a Tomáše Ježka.

Premisa

Nejslavnější Hayekův spis máme k dispozici ve dvou vydáních, ve dvou překladech a pod dvěma názvy - Cesta do otroctví a Cesta do nevolnictví. Kromě toho česky vyšlo fundamentální Hayekovo dílo Právo, zákonodárství a svoboda, kde je jeho životní filozofie, sociologická, politická a etická teorie, včetně samozřejmě jejích rozměrů specificky ekonomických, srozumitelně a jasně vyložena. Hayekovi nešlo, zhruba od čtyřicátých let, o nic menšího než o problém přežití lidského rodu. Jeho pohled na toto téma je ekonomický, sociologický a politologický. Dnes nejdiskutovanější dimenzi problému přežití - dimenzi ekologickou - vlastně vůbec neobsahuje. Problém přežití je mu totiž totožný s řešením jiné dichotomie, než je dichotomie tržní…