Kultura pro občana
Francie má dnes téměř čtyři milióny nezaměstnaných a každodenní život přestává být jednoduchý. Žít v této bohaté a dobře organizované zemi bez peněz však není ani tak těžké jako spíše ponižující. Sociálně tržní systém se snoubí s nepsaným kastovnictvím: každý má vědět, kam patří. V sociální oblasti chybí spousta peněz, ale rozpočet ministerstva kultury na letošní rok je ještě o něco vyšší než loni - 13,45 miliard franků, čili 0,95% státního rozpočtu. Na první pohled patrný nepoměr mezi chudnoucím občanem a velkou částkou, kterou tento občan přispívá ze svých daní „na kulturu“, má několik příčin. Předně je záležitostí národního konsensu. Krása, úpravnost a „umělecký“ image země je pro Francouze důležitý: mohou být na Francii hrdí, i když mají hluboko do kapsy. Dále rozpočet živí armádu skvěle placených úředníků a funkcionářů, a ti mají do věci co mluvit. A konečně Jacquesu Toubonovi, novému ministru kultury, ani nic jiného nezbývá: jeho předchůdce byl charismatický, oblíbený a lidé ho viděli odcházet neradi.
Monarcha v ministerském křesle
Vysokoškolský profesor Jacques Lang se stal ministrem kultury v době Mitterrandova nástupu. Názory na umění jsou individuální a Lang je také tak chápal: kultuře a umění rozuměl a rozpočtu využíval spíše jako monarcha než jako nestranný úředník. Přišel s myšlenkou Paříže jako hlavního města kultury a od vlády získal obrovské částky na rekonstrukci Louvru, Oblouk na Défense, Technické muzeum,…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
