Anatomie rasismu

Anatomie rasismu

Rasismus je neslušné slovo. K rasismu se nikdo nehlásí, nikdo ho nehájí. Výslovný nesouhlas s rasismem je alibi nás všech, kteří patříme do slušné společnosti.

Odpor k rasismu má v Čechách původ ve zkušenosti s nacistickou genocidou. Ta kdysi všeobecně sdílený antisemitismus dovedla do tak bestiálních podob, že se svět zděsil sám sebe, oddělil se od antisemitismu a přiřadil jej k poraženému nacismu. U nás ale v tuto chvíli hraje pravděpodobně větší roli to, že západní svět, který se po druhé světové válce s rasismem a šovinismem velmi energicky vyrovnával, podmiňuje naše přijetí rasovou rovností a dodržováním práv menšin. Náš odpor proti rasismu a stud za něj tedy nemá jen morální důvody, ale je motivován i účelově. Zapomíná se přitom, že na Západě je veřejná debata o příčinách rasových a etnických napětí a způsobech, jak jim porozumět, neporovnatelně dál než u nás.Naše zaostávání v odporu k rasismu by se nám mohlo v budoucnosti zle vymstít, kdybychom si neuvědomili jeho závažnost. Domácí podněty pro odpor k rasismu jsou totiž slabé a mohou být posíleny jedině tak, že se rozhodneme je posilovat. Slovem a obrazem, vytrvale, tvrdošíjně a všude. Je to nutné nejen proto, aby se dnešní napětí zmírnilo, ale snad ještě víc proto, aby se v blízké budoucnosti nevystupňovalo.Rasismus je blízký ideálu homogenní společnosti. Ten je také jedním z nejsilnějších motivů totalitních hnutí, která vždy směřují k jednotě a zaměňují rovnost se stejností.…