Baťa

Osudy dynastie Baťů, to je sága podobná románům Zolovým, Maughamovým a Du Gardovým. Tomáš Baťa, geniální a chlap k tomu, jeho nevlastní bratr Jan, geniální a chlapák, manželka Tomáše Marie, bezvýrazná a hodná paní. Prostředí Zlína a továrny: dynamismus, autoritarismus, kult výkonnosti a odpovědnosti, pionýrství, globální světové přístupy, snaha dělat vše nově a začínat od píky.

Do toho vstupuje Tomáš ml., postava nijak výrazná, která je podrobována tvrdé výchově „házení do vody“. Tak ještě jako mládenečkovi otec uteče na ulici v Hamburku - zkus se z toho s pár drobnými v kapse a znalostí několika německých slov vytáhnout sám. Jedná se s ním jako s jinými, snad i trochu tvrději. Začínat musí jako každý tuctový baťovský „mladý muž“ na internátě a pracovat v obuvnických dílnách. Přitom jak on, tak jiní cítí, že je něco jiného, že bude něco jiného. Základní pocit: vědomí výjimečnosti a současně nedostatečnosti a pocit, že je od něj cosi očekáváno, ale to něco není přesně určeno. Otec náhle umírá a on zjistí, že mu vlastně nic nepatří, že se s ním nepočítá, a jestliže ano, pak opět ve stínové a nejasné budoucnosti. Od konce války náhle vše leží na něm, strýc Jan na černé listině spojenců, konfiskace závodu doma, fabriky v koloniálních zemích, které se osamostatňují. Nekonečné soudní spory. Vše se pomalu a nenávratně mění. Staří čeští zaměstnanci, kterými je stále obklopen, pomalu odcházejí do důchodu a umírají. Jeho syn, Tomáš nejml., už neumí česky.

Na sklonku…