Opozice potřebuje čas

Opozice potřebuje čas

Bilance dvou let rumunské „originální demokracie“

Během druhého roku po Ceaušeskově pádu vystoupily do popředí hlavně otázky každodenní existence. Enormní růst cen, inflace, nezaměstnanost. Průměrný hrubý měsíční plat je v současné době kolem 10.000 lei, tj. asi 50 dolarů, ceny řady výrobků a služeb se přitom začínají blížit cenám světovým.V některých městech je už většina menších obchodů privatizována. V srpnu přijal parlament za značně dramatických podmínek také zákon o privatizaci velkých podniků, který mj. stanovuje fixní poměr mezi majetkem prodávaným přímo a prostřednictvím kupónů (70:30). Největším problémem celého procesu reforem je ovšem nevyvážená politická situace, snaha části vedení dělat reformu jen na oko, a ovšem také všudypřítomná korupce a mafiánství, které mají v rumunské verzi privatizace téměř neomezené možnosti.Zatím asi nejvýraznějším důsledkem nedávné změny na postu premiéra (Theodor Stolojan místo Petre Romana, již tradičně za přispění horníků) je sjednocení kursu lei vůči dolaru (180 lei za 1 dolar, ve směnárnách se však prodává za kurs přes 250:1, pokud jsou dolary „na skladě“). Toto sjednocení je zčásti vítáno jako krok správným směrem a zčásti odmítáno jako příčina nového zdražování.Při ohlédnutí po kostrbaté cestě Rumunska v posledních dvou letech vyvstává otázka: mohlo to všechno vůbec být nějak zásadně jinak, byl po Ceaušeskově pádu vůbec někdo jiný než exkomunisté Ilieskova ražení skutečně připraven…