Hra o prestiž a suverenitu

Hra o prestiž a suverenitu

Společenství nezávislých států má 11 zakládajících členů

Poslední předvánoční sobota definitivně rozhodla o zániku SSSR. Na alma-atském summitu podepsalo dohodu o připojení ke Společenství nezávislých států osm bývalých svazových republik. Spolu s Ruskem, Ukrajinou a Běloruskem tvoří 11 zakládajících států Společenství. Dokonce Gruzie, která na summit vyslala své pozorovatele, nevylučuje, že se v budoucnosti připojí. Je tedy snadnější vyjmenovat ty republiky, které zůstaly mimo nový útvar: kromě zmíněné Gruzie to jsou Litva, Lotyšsko a Estonsko. Zcela paradoxně však Svaz dosud existuje, neboť Ruská federace je formálně stále jeho součástí. Ke změně má dojít teprve v noci z 31.prosince na 1.leden 1992, kdy v Moskvě na vládních budovách a na Kremlu budou strženy rudé prapory se srpem a kladivem a nahrazeny tříbarevnou ruskou vlajkou.

Jaderný potenciál pod jednotným velením

Státnímu tajemníku J.Bakerovi se dostalo ujištění, že jaderný klub se nebude nebezpečně rozšiřovat a kontrola jaderného potenciálu bude podřízena jednotnému velení. Hned dva státy Společenství však nesdílejí názor, že jaderné zbraně by měly být předány Rusku. Ukrajina zdůrazňuje svůj požadavek, aby se Společenství rozhodně nepřeměnilo v subjekt mezinárodního práva a aby tak svrchovanost republik nebyla opět jen formální. Kazachstán prosazuje svoji rovnoprávnost s Ruskem a odmítá se vzdát jaderných zbraní, pokud je bude mít také Rusko.Hra o prestiž a suverenitu je dosti ošidná, uvědomíme-li si, že čtyři členové „jaderného klubu“ bývalého SSSR disponují celkem 30 tisíci nukleárních hlavic. Dohody o jednotné kontrole bylo naštěstí dosaženo, další vývoj však závisí na tom, jak dalece budou republiky v rámci Společenství ochotny spolupracovat a přistupovat k nezbytným kompromisům. Další schůzka zakládajících členů Společenství, nyní již všech jedenácti, se má uskutečnit 30.prosince v Minsku a bude se na ní jednat o svazové armádě. Do té doby jsou ozbrojené síly podřízeny maršálu Šapošnikovovi, což však neznamená, že by některé republiky - především Ukrajina - nebyly rozhodnuty ustavovat vlastní armády.

Velký Turkestán

Pro svět je rozhodující, zda budou armáda i jaderný potenciál bývalého SSSR pod účinnou kontrolou. Samotné republiky však mají jiné priority: zabrzdit střemhlavý pád ekonomiky a zabránit hladomoru. Optimisté hovoří o možné léčbě ekonomických vztahů mezi republikami, které by již nebyly budovány na imperiálním základě. Pesimisté či spíše skeptici se obávají, že by se mohly jen zaměnit dominanty - místo ideologické by se ke slovu dostala nacionální. Tři slovanské republiky si totiž pospíšily a nepozvaly do Brestu Kazacha Nazarbajeva, a tak i navzdory podpisu dohody přetrvávají jisté rozpaky.Existují dvě reálná a zřetelná nebezpečí. Prvním je růst nacionalismu, druhým volání po tvrdé ruce, jíž by se mohl stát v Rusku napříkad V.Žirinovskij. Nejde však rozhodně jen o Rusko. Výrazně se emancipují i středoasijské republiky, které hodlají vytvořit turanskou větev Společenství a dávají přednost názvu Euroasijské společenství. Obracejí se k Íránu, ale především k Turecku, v němž do jisté míry vidí svůj vzor. Nositelem těchto idejí je především inteligence, jež má poprvé možnost svobodně projevit svou vůli. To dává podporu ambicím uzbekistánského prezidenta I.Karimova. Ten má největší šance stát se oficiálním leaderem muslimského východu Společenství.

Soumrak bohů

Gorbačovova pozice není záviděníhodná, ačkoli je zřejmé, že se do ní dostal vlastním přičiněním. Jelcinovo nediplomatické prohlášení o tom, že pro něj nebude v nových mocenských strukturách místo, jsou sice jistou (ale jen pramálo důstojnou) oplátkou za utrpěná příkoří, nic však neřeší. Podle sovětologa R.Conquesta je Gorbačovova éra skončena, ale patří mu dík za to, že vývoj nebyl mnohem krvavější.Zdá se, že ani Gorbačovovi se už nedostává sil. V době, kdy svazový parlament požaduje svolání mimořádného sjezdu a usiluje o zachování Svazu, Gorbačov vítá rockovou skupinu ze SRN, místo aby úsilí parlamentu podpořil vlastním vystoupením. Neméně nepříjemný je osud staronového ministra zahraničí Svazu E.Ševardnadzeho, který se o předání svého úřadu do kompetence Ruska dozvídá z tisku… Ruský parlament jedná o státním znaku (dvouhlavém orlu) v době, kdy Rusku hrozí hlad. V souboji ambicí prohrávají řadoví občané. Až příliš často vyslovované slovo demokracie ani zdaleka nevystihuje současnou realitu v zemi, která byla ještě včera Sovětským svazem.