Šamir, ne Levy

Izraelské vnitropolitické drama dosáhlo vrcholu minulou středu večer, když premiér Šamir prohlásil, že on sám povede izraelskou delegaci na konferenci. Pozvánky byly totiž rozeslané ministrům zahraničí, nikoli předsedům vlád. Pořadatelé své ohromení rychle překonali, v Izraeli však panuje dál. Je třeba zdůraznit, že u většiny obyvatel se Šamirův krok setkává s hlubokým uspokojením. Jde o příliš závažnou věc, o příští osud, o samotnou existenci této malé země - říkají střízlivější hlasy, a proto je správné, že Šamir a výlučně jeho tým převzal věci do vlastních rukou.Od počátku bylo jasné, že po loňské vládní krizi jmenoval Šamir velmi ambiciózního, ale ne dost zkušeného Davida Levyho ministrem zahraničních věcí především proto, aby vůbec vytvořil kabinet. Přede dvěma roky, tehdy ještě jako ministr výstavby, byl Levy jedním ze tří členů vlády, kteří torpédovali Šamirovou mírovou iniciativu, kterou přivítaly také USA a která zaručovala Izraeli lepší vyhlídky, než jaké má teď. Šamir na to nikdy nezapomněl. Jeho nedůvěra vůči ministru zahraničí byla veřejným tajemstvím a spolu se svým premiérem ji sdíleli i mnozí Izraelci. Levy je původem z Maroka a vládní rozpory jsou často posuzovány nikoli z politických, ale z etnických hledisek. Očekávalo se, že Levy se po svém odsunu z diplomatických kolejí rozhodne pro abdikaci, ale křeslo zahraničního ministra je pro něj příliš lákavé. Vidí odtamtud přímou cestu k úřadu premiéra.Šamirův doprovod se skládá výlučně z okruhu jemu…