Lustrační zákon schválen

Lustrační zákon schválen

Rozhodl poslanec J.Souček

Po tři dny trval závěrečný parlamentní boj o přijetí lustračního zákona. Desátého října byl těsnou většinou schválen. Všichni poslanci, bez ohledu na politickou příslušnost, se shodují v jednom: přijetí zákona je historický zlom. Jedni jej považují za vítězství demokratických sil a dokončení revoluce, druzí za nepřijatelný exces.

Vláda versus poslanci

Projednávání lustračního zákona předcházela několikaměsíční tahanice vlády a parlamentu. Spor se vedl o vymezení okruhu osob, jichž se zákon dotkne, a způsobu, jakým se postižení budou moci hájit. Federální vláda a především její legislativní rada prosazovaly tzv. měkkou variantu. Poslanci za ODS, ODA, KDH, VPN a KDU naopak požadovali tvrdší znění zákona. Vláda se nakonec rozhodla předložit svou původní a pro mnohé poslance zcela nepřijatelnou verzi a riskovat buď zamítnutí zákona, nebo jeho gruntovní změnu. Poslanec D.Kroupa (ODA) k tomu říká: "Často se vládním stranám vytýká, že v parlamentu nedostatečně podporují vládu. Tentokrát však ona ignorovala názor vládních stran."Vláda totiž navrhla, aby zákon vyřazoval na pět let ze státní správy ty, kteří byli příslušníky Státní bezpečnosti, jejich vědomé spolupracovníky, tajemníky KSČ od úrovně okresu a velitele LM. Ovšem jen za předpokladu, že porušovali lidská a občanská práva jiných osob: a to měla posoudit nezávislá komise. Navrhovala také trestat zveřejnění výsledků lustrace až tříletým vězením - bez ohledu na to, zda uveřejněná informace byla pravdivá či nepravdivá. Navíc neakceptovala požadavek většiny poslanců, aby každý občan měl právo požádat o svoji vlastní lustraci.Na plénu FS bylo od počátku jasné, že poslanci jsou v názorech rozděleni zhruba do tří skupin. Komunisté a několik poslanců KDU (R.Sachr, J.Černý) byli proti jakékoli podobě lustračního zákona. Poslanci OH, HSD-SMS II, sociální demokracie (SDO), HZDS a SNS v různých obměnách požadovali totéž: měkkou vládní variantu nebo ještě mírnější znění zákona. Poslední skupinou byli poslanci ODS, ODA, KDH, KDU, VPN a MKDH, které podpořil i klub nezávislých. Jejich mluvčí P.Toman (ODS) předložil celý balík pozměňovacích návrhů, které vládní návrh zásadně měnily. Jejich smyslem bylo především zahrnout do zákona - s co nejmenším počtem výjimek - všechny vyšší funkcionáře KSČ, všechny příslušníky StB a jejich spolupracovníky a všechny členy LM.

Kritický paragraf dvě

Rozprava k zákonu trvala celý den a vystoupilo v ní dvaasedmdesát poslanců. Zazněly extrémní názory z obou pólů politického spektra, osobní výpovědi bývalých komunistů, varující před novými čistkami, filozofické úvahy o vině a očistě, racionální důvody pro i proti zákonu, ale i osobní útoky. Z debaty vzešla téměř stovka pozměňujících návrhů, o nichž se hlasovalo celý následující den.Ke krizi došlo u druhého paragrafu, který vymezuje osoby, jež zákon postihuje. P.Toman navrhl z úvodní věty vypustit vládou navrženou formulaci o „porušování lidských a občanských práv“ jako podmínce eventuálního postihu. Jeho návrh v české sněmovně o jeden hlas neprošel. Zbytek návrhu - radikálnější vymezení skupin, kterých se zákon týká - ovšem plénum přijalo.V následující ostré debatě mezi poslanci ODA a OH šlo o to, jak procedurálně postupovat dál. (Jednací řád FS takovou situaci přesně neřeší.) Nakonec zvítězili poslanci ODS a plénum hlasovalo o návrhu poslance Kopřivy (ODS), který navrhl totéž co P.Toman. Tentokrát byl návrh schválen většinou dvou hlasů. Jazýčkem na vahách byl poslanec J.Souček (OH), který podpořil ODS, a chyba poslance I.Fišery (SDO), který omylem hlasoval pro návrh. Nakonec tedy bylo přijato vše, co navrhl P.Toman.Poslanci OH tento postup považovali „za podraz ODS“ a závěrečné hlasování o celém zákoně většinou ignorovali.

Estébáci, agenti, milicionáři a funkcionáři KSČ

Lustrační zákon má tedy podobu, kterou prosazovala „pravice“. Podle zákona nesmí pracovat po dobu pěti let ve funkcích jmenovaných, volených a ustanovovaných ve státní správě, ve státních organizacích a v těch akciových společnostech, kde má většinu stát, občan, který byl mezi únorem 1948 a listopadem 1990:1. příslušníkem StB nebo agentem, rezidentem, držitelem propůjčeného nebo konspiračního bytu StB, informátorem nebo ideovým spolupracovníkem Státní bezpečnosti,2. vědomým spolupracovníkem StB (důvěrníci a kandidáti),3. funkcionářem KSČ od úrovně okresu nebo členem akčních výborů Národní fronty a prověrkových komisí po 25.únoru 1948 a prověrkových a normalizačních komisí po 21.srpnu 1968,4. členem Lidových milicí,5. studentem na vysokých školách KGB nebo na nich absolvoval více než tříměsíční stáž.O skupinách 1 a 2 vydává osvědčení FMV ve lhůtě šedesáti dnů, zbylé kategorie osvědčuje občan čestným prohlášením. Kromě první skupiny se všichni postižení mohou obrátit na odbornou komisi, která jejich případ přešetří. Musejí však zaplatit poplatek tisíc korun, který jen v případě, že komise obvinění nepotvrdí, bude vrácen. Zákon se nevztahuje na ty funkcionáře KSČ, kteří uvedené funkce zastávali v době od 1.1.1968 do 1.5.1969, a na ty, kdo byli po 17.listopadu 1989 rehabilitováni. To ovšem neplatí pro první dvě skupiny: příslušníky a spolupracovníky StB. Všichni postižení se samozřejmě mohou obrátit na soud, který ovšem osvědčení FMV nebo nález komise může jen potvrdit nebo nepotvrdit. Nic víc. Teprve další pracovně právní řízení může zrušit již provedenou výpověď.Zvláštní ustanovení zákona se týká vnitra a armády. V těchto resortech nesmí ve funkcích s plánovanou hodností plukovník a výš být ti, kteří v kritických letech pracovali na kontrarozvědném úseku byli ve funkci od náčelníka odboru výš, studovali na školách KGB nebo pracovali ve vedoucí funkci v některé z armádních či bezpečnostních buněk KSČ. U lidí, kteří pracovali na kontrarozvědném úseku, může ministr (u FBIS jeho ředitel) v odůvodněných případech (je-li to nutné pro bezpečnost státu a není narušen smysl zákona) udělit výjimku.O lustraci vlastní osoby může podle schváleného zákona požádat každý občan Československa starší osmnácti let. O lustraci redakcí mohou navíc žádat vydavatelé a provozovatelé sdělovacích prostředků, ovšem pouze se souhlasem jednotlivých novinářů. Stejná možnost je dána i vedení politických stran a hnutí.Žádost musí být opatřena dvousetkorunovým kolkem a úředně ověřeným podpisem žadatele. Zveřejňování nálezu FMV nebo vyjádření komise je bez předchozího souhlasu občana zakázáno. Poslanci však zamítli původní návrh vlády, aby nedovolené zveřejnění bylo trestáno až třemi roky vězení. Zákon platí do 31.prosince 1996.

Spokojenost i rozpačitost

Po schválení zákona jsme se zeptali několika poslanců na to, jak jsou s přijatým zněním spokojeni. M.Čalfa (VPN): „Hlasoval jsem pro přijetí, protože jsem ctil příslušnost k svému klubu, ale zanechává to ve mně trochu rozpačitý pocit. Mám totiž dojem, že v zákoně jsou ustanovení, která neplní zcela jeho původní účel - morální očistu společnosti. Mám také obavu, aby uplatnění zákona nezlikvidovalo některé orgány státní správy, především prokuraturu. Na druhou stranu jsem rád, že konečně existuje právní norma pro lustrace."J.Langoš (VPN): "Jsem spokojený s výsledkem, ale chvíli mi bude trvat, než se vyrovnám s tím, co jsem musel v uplynulých dnech prožít. Byl jsem už ve vládě proti základním principům vládního návrhu, v parlamentu jsem jej ovšem musel obhajovat. Jako poslanec jsem hlasoval podle svého přesvědčení - pro přijatou verzi.“ M.Šútovec (VPN): „Přijatý zákon hodnotím pozitivně, protože v otázce lustrací konečně nastoluje právní stav. Neumím odhadnout, jestli zákon bude vyhovovat všem, ale rozhodně je to právní stav."D.Kroupa (ODA): "Je smutné, že to, co měla udělat vláda hned po listopadu, musel učinit parlament formou zákona. Převládla vůle dokončit revoluci a tento zákon je jejím výrazem. Navrhl jsem vyjmutí osmašedesátníků ze zákona, protože se skutečně domnívám, že lidé, kteří v těchto letech šli do stranických funkcí, aby, jak oni se domnívali, demokratizovali tehdejší systém, to nedělali kvůli moci. Že je taková cesta slepá, nemohli tehdy vědět. Myslím, že lustrační zákon povede k rychlému vzniku Ústavního soudu, protože lidé, kteří tomu dosud bránili, to teď podpoří. Jsem tedy spokojen.“ S.Devátý (ODS): „Práce komise 17.listopadu nebyla marná. Je to částečné odstranění křivd, které komunisté napáchali."R.Šormová (OH): "Nehlasovala jsem, protože to, co se odehrálo kolem druhého paragrafu, je naprosto nepřijatelné. Nebyla respektována vůle parlamentu a jednání bylo zmanipulováno. Zákon v přijaté podobě okleštil opravné prostředky, a proto s ním nesouhlasím. Odmítám v takovéto zásadní věci podléhat veřejnému mínění.“ Místopředseda federální vlády P.Rychetský (OH): „Mám vážnou obavu, že zákon se vůbec nepodaří uvést do praxe, protože byla opuštěna vládní koncepce a výsledek míří do prázdna. Přijatý zákon je založen na principu kolektivní viny a budeme s ním mít zřejmě problémy v Radě Evropy."V.Benda (KDU): "Se zákonem jsem spokojen, je to krok vpřed, i když s určitými kompromisy. Některé paragrafy totiž umožňují očištění komunistických funkcionářů. Jednání ale ukázalo, že když se demokratické síly dobře připraví, dokáží se v parlamentu prosadit.“ I.Fišera (SDO): „My jsme pro lustrační zákon byli, ale chtěli jsme, aby byl spravedlivější především k lidem, kteří se postavili proti okupaci v r.68. To, co bylo přijato, je historický nonsens."V.Mohorita (KSČS) "Pozitivně jsem hodnotil vládní návrh. Přijatý zákon ale postihuje příliš širokou škálu lidí. Já jsem samozřejmě nesouhlasil, protože tím bych podpořil své vlastní vyřazení ze společenského života.“

Nic nebylo nepolitickéÚvodní slovo J.Langoše k parlamentní debatě o lustračním zákonu

Kdokoli se pokusí popsat mechanismy, které v uplynulých čtyřiceti letech sloužily k potlačování lidských, hospodářských a politických práv občanů této země, musí konstatovat, že komunistům se nedá upřít jedno: důslednost.Po únoru 1948 byla komunistická doktrína prosazena většinou a bez výjimek. V průběhu několika měsíců byl v této zemi nastolen stalinský model ovládání lidí i celé společnosti. Jeho hlavními složkami byla na jedné straně komunistická strana, na druhé straně slavné „převodové páky“. Těmito převodovými pákami se staly především státní aparát, Státní bezpečnost, armáda, lidové milice, Veřejná bezpečnost, exekutiva, justice, odbory a strany Národní fronty, vedení podniků a jejich kádrová oddělení zvláštních úkolů, vedení redakcí novin, časopisů, rozhlasu, televize, všechny spolky, kluby a společenské, zdánlivě obyčejné nepolitické organizace. Nic nebylo nepolitické, nic nebylo ponecháno bez dohledu, všechny tyto prvky tvořily strukturu politické moci a mohly být kdykoli použity jako instituce dozoru nad společností. Občané byli vytlačeni kamsi za kulisy moci. Míra použitelnosti a účinnosti těchto převodových pák byla samozřejmě různá, jen šlo jednou o politickou policii a armádu a jindy o odborové organizace nebo o strany Národní fronty či spolek zahrádkářů nebo sportovní klub.Na vrcholu mocenské pyramidy nestál ani parlament, ani zákon či ústava, dokonce ani řadový člen komunistické strany, ale bez jakýchkoli pochybností KSČ, síla, jíž bylo podřízeno vše, která prostřednictvím strachu, prostřednictvím husté sítě závodních nebo uličních organizací na vše dozírala. Pečlivým personálním výběrem do funkcí si strana zajišťovala kontrolu nad jakýmkoli pohybem ve společnosti, počínaje řízením chodu národního hospodářství a schůzemi nájemníků ve státních domech konče. Zodpovědnost řídících pracovníků KSČ, členů předsednictva, ústředního výboru, krajských a okresních organizací je podle mého názoru neoddiskutovatelná.Lustrační zákon se netýká jen funkcionářů KSČ. Týká se také poslušných pomahačů ve státní správě, kteří vykonávali příkazy strany a svých nadřízených, často s fanatickým zaujetím. Jejich činnost byla namířena proti nejzákladnějším právům člověka, právům tak základním, že je lhostejné, zda byly v té době součástí nějakého ustanovení, nebo ne. Mám na mysli pochopitelně příslušníky Státní bezpečnosti, ale nejen je. Mám na mysli i ty spoluobčany, kteří se zavázali ke spolupráci s StB, ale nejen je. Mám na mysli odborové bonzy, ale opět nejen je. Mám na mysli vedení stran sdružených v Národní frontě, ale nejen je.Účelem zákona nemá být morální odsouzení doby nesvobody nebo jejích jednotlivých aktérů. Má jím být ochrana pravomocí spojených s výkonem určitých funkcí ve státních orgánech a organizacích před zneužitím v době obnovujících se demokratických společenských a právních mechanismů a nových zkušeností života občanů v prostoru svobody a osobní zodpovědnosti. Neboť základní povinností státu je ochrana lidských a občanských práv jednotlivce a starost o ty, kdo ji potřebují.