Bitva o spoje

Spoje jsou nervový systém každého státu. Navíc - v době branného ohrožení země a při živelných pohromách - mají strategickou roli. Je těžké si vůbec představit, že se centrální orgány nebudou moci v případě nutnosti spojit s druhým koncem státu. V dnešním Československu to však už není jen teoretická představa.

Když loni schválilo Federální shromáždění za potlesku poslanců tolik očekávaný kompetenční zákon, byly spoje jednou z mála věcí, která zbyla v působnosti federace. Federální ministerstvo spojů (FMS) totiž marně vymáhá od republik práva, které mu ústava a kompetenční zákon zaručují. Při neexistenci ústavního soudu, jehož rozhodnutí by bylo všeobecně respektováno a dodržováno, a při dnešní tvrdohlavosti republik vypadá současná situace neřešitelně. Je to pro Československo daleko nebezpečnější než rétorické prostocviky slovenského premiéra o samostatnosti, nebo „česká“ politika Petra Pitharta. Ve stínu politických projevů o hledání národní identity, autentické federaci a návratu do Evropy se tiše rozpadá jedno z nejdůležitějších pojítek republiky.

Kompetenční spor

Prvního května 1991 vstoupila v platnost dohoda mezi FMS a republikovými ministerstvy pro hospodářskou politiku, kterou se mj. odevzdávají zakladatelské kompetence státních podniků spojů (Správa pošt a telekomunikací, Správa radiokomunikací, Spojprojekt, Pofis) republikám. Dohodu připravil tehdejší federální ministr spojů Theodor Petrík …