Křivolaké cesty originální demokracie

„Originální demokracie“ není označení posměšné, užívá je sama Fronta národní spásy. Už samotný terním ale odráží touhu rumunských (ex)komunistů po něčem, co jim bylo vždy cizí: po původnosti. Proslulý kult Nicolae Ceaušeska byl jen rozvinutím kultu Any Paukerové, Ceaušeskova politika nezávislosti byla pokračování politiky jeho předchůdce Gheorghe Gheorghiu-Deje. A právě tak málo originální byl i scénář převzetí moci v prosinci 1989 a některé mechanismy, jimiž se Fronta u moci udržuje.

Kdo dnes vede Rumunsko

Přední představitelé dnešního režimu byli těsně spjati s komunistickou stranou. Prezident Iliescu byl 1. tajemníkem komunistického svazu mládeže UTC, ministrem pro otázky mládeže, zastával vysoké stranické funkce v župách Temešvár a Jasy. Ještě v 80. letech byl členem ÚV, ředitelem politického nakladatelství. Jako příslušník privilegované rodiny studoval ve Francii. Předseda senátu Bîrlădeanu je bývalý člen politického byra ÚV, za války působil v moskevském rozhlasu, po válce zastával řadu fukcí v oblasti hospodářství (mj. ministr zahraničního obchodu), penzionován byl teprve v 80. letech. Nedávno proběhla bouřlivá diskuse o jeho státní příslušnosti (po obsazení Besarábie přijal sovětské občanství). Předseda poslanecké sněmovny Martian býval Ilieskovým náměstkem v UTC, potom jej ve vedení UTC vystřídal.

Členové Romanova kabinetu jsouúdajně „apolitičtí odborníci“, i zde se však věc nomenklatury podařilo uhájit. Tak ministr zahraničních věci…